Z blogu na blogspot. Nová adresa: style-brunch.blogspot.com

Více informací zde.

Halloween

Televizní seriálové kostýmy

28. října 2012 v 14:07 | PJ
Už jsem vám zde představila pár věcí, které na tomto svátku miluji. Byly tu děsivé příběhy, vyřezávání dýně, pečení halloweenských dobrot a co ještě? No co by to bylo za Halloween bez speciálních dílů různých seriálů?
Ale ne, nechci sem dávat seznam seriálů, zaměřme se na Halloweenskou módu v seriálech. A to v mých dvou nejoblíbenějších.

Halloweenské muffiny

27. října 2012 v 23:25 | PJ
Víte, právě teď je pro mne opravdu velice těžké psát něco o Halloweenu a podzimu,když venku na mě koukají hromady sněhu. Ale přesto nechci přerušit svůj týdení maraton článků. (Taková aktivita tu už hódně dlouho nebyla.) Proto mám pro vás připravený recept na Halloweenské muffiny. Ačkoli jsem je pekla již včera až dnes jsem se odhodlala to veledílo ochutnat. Přiznávám, při samotnm pečení, kdy jsem převážně improvizovala jsem čekala katastrofu, která nestojí ani za zmínku, ale ono to fakt nechutná špatně.
Předem se ale omlouvám všem odborníkům přes pečení a podobné činnosti. Na to, co jsem já je amatér moc slabé slovo.

Originální vyřezané dýně

26. října 2012 v 15:00 | PJ
Každý známe ty někdy veselé, někdy škodolibé, někdy děsivé obličejíčky na dýních. Patří to neodmyslitelně k Halloweenu, ale co kdybychom si udělali tentokrát tu dýni jinak?
Rozhodla jsem se vám ukázat způsob, jak by to také šlo vyřezat. Není to nic těžkého, zvládla jsem to i já a to už je co říci.

Jedné Halloweenské noci...

25. října 2012 v 19:14 | PJ
Sedím u stolu a koukám z okna. Venku je den jak vystřižený z děsivých básní o podzimu. Mlha, zataženo a jemné mrholení. Ačkoli jsou tři hodiny odpoledne venku je šero. Barevné listy na stromech jako by nechtěli být součástí tohoto smutného panorama a snáší se dolů a dolů a dolů...
Na okně se začaly objevovat velké kapky deště. Rozpršelo se. Lidé se vytratili z ulic domů, do tepla.
Zachumlám se ještě více do svého pleteného svetříku. Nadechuji voňavý kouř z hrníčku až po okraj naplněném horkou čokoládou. Užívám si tuto podzimní atmosféru. Tentokrát po dlouhé době bez podzimních depresí. Tentokrát jsem šťastná. Mám vše, co chci.
Ale stejně. Teď bych neměla zde jen tak nečině sedět. Měla bych něco udělat. Zapínám notebook. Objevuje se stará známá prázná stránka ve wordu. Nelíbí se mi. Ne protože je prázná a mě tlačí svědomí, že bych ji měla zaplnit slovy a odstavci, ale zkrátka tohle není vůbec stylové. Více by se mi zamlouvala představa psacího stoje. Jeho údery by spolu s kapkami deště bušícími do okna tvořily prefektní a nezapomenutelnou atmosféru. Tato hudba by se rozlinula rychle po prázdném bytě a za světla svíčky a vůně čokolády by vznikaly články... jeden lepší než druhý. Přivírám oči a celou scenérii si přehrávám. Stále a stále dokola. Ťuk ťuk kap kap.... Jako bych tam byla. Tento tichý rytmus v mé hlavě mne ale pomalu uspává. Řítím se plnou parou do snu. Vše ostatní se odemne začíná vzdalovat. Už nevnímám kapky, nevímám ani to, že tam venku se rozparádila pořádná bouře.
Až po půl hodině mne probudí mocný hrom! Jako by uhodilo přímo nad mou hlavou. Rychle otevírám oči, ale ... nevidím absoluně nic. Mrkám očima jako divá, abych přivykla na tu černočernou tmu. Nic se neděje. Nevidím ani stíny ani blesky. Pouze od někud z dáli slyším hřmění. Co se to tu děje? Šmátrám rukama kolem sebe, ale najednou na sebe vyliji něco příšerně horkého. Opět vůně čokolády. No ano, má horká čokoláda. Šíleně to pálí. Aha. A tady je notebook, klávesnice, tlačítko zapnout. Děje se něco? Proč stále nic nevidím. Že by byl vybitý?
Hledám způsob, jak si rozsvítit. Něco zde musí přeci být! Mobil! Ach ano! Nemotorně vstávám ze židle. Postupuji doufám správným směrem podél psacího stolu, kterého se přidržuji najednou ale opět rána. Snad větší než ta, která mne probudila. Mám pocit, jako by se se mnou otřásla podlaha. Všechno uvnitř mne se stáhlo. Zemětřesení? Bouřka? Co se to tu děje? Cítím silný jsem tlukot svého srdce. Opět další rána. Přidala jsem do kroku. Už jsem u skříne, to znamená, že hned na proti mne by měl být mobil. Poslepu se otočím, ale kvůli dalšímu hromu spojenému s otřesem země padám na zem.
Tep a dech se mi zrychlil. Proč, když jsou hromy nevidím žádné blesky, které by trochu ozářili můj pokoj? Co je to za bouřku? Je to vůbec bouřka? Nevstávám. Bojím se. Ku předu jsem se vydala po čtyřech. Doufám jen, že správným směrem. Díkybohu. Nahmatávám stolek a po jedné jeho noze rukama šmátrám nahoru. Teď opatrně nahmatat mobil. Ale najedou uslyším něco, kvůli čemu mi ztuhne krev v žilách. Něco jako výkřik. Strnuta v poloze vyčkávám co bude dál, ale opět se rozhostilo ticho. Rychle ten mobil ať mohu zavolat někomu. Komukoli. Mám ho! Sláva. Mačkám tlačítko, kterým se má mobil odemknout a rozsvítit, ale nic se neděje. Hrom! Rozklepanýma rukama klikám všude po obrazovce mobilu. Ten jen zavibruje. Je možné, že by byl vyplý? Proč by ale vibroval? Zkouším jej zapnout. Nic. Vypnout. Zapnout. Nic. Mám pocit, že na mne jde hysterický záchvat. Začínám brečet. "HALÓ! POMOC!" Křičím.
Nikdo neslyší. Pomoc nepřichází.
Kdybych alespoň něco viděla. Tady je ale absolutní tma, jak nám kdysi řekli na prohlídce jednoho dolu, když jsme byli uvnitř a zhasli jsme světla. To je tma, na kterou si oči nezvyknou tudíž nejsme schopni rozpoznat obrysy či stíny. Takhle nějak vidí slepí... Počkat... Že bych... Ne! Určitě ne! Nemohla bych z ničeho nic jen tak oslepnout... Tohle musí mít nějaký rozumný důvod. Nezdá se mi to? Třeba spím. Proč se mi to ale zdá tak reálné?
Hrom! Opět... Tentokrát jej ale doprovázelo zařinčení skla a do místnosti vnikl obrovský průvan. Naběhla mi husí kůže. Stále nevidím nic. Ruce se mi klepou. Najdnou jako by zahřmělo těsně vedle mne. Slyším opět výkřik patřící patrně nějaké ženě. Možná dítěti.
Co se to děje? Jako bych se octla uprostřed nějakého nepovedeného hororu. Sedím stále tak jako před tím a netroufám si se ani pohnout. Srdce mi snad strachy vyskočí z hrudi. Musí to přeci nějak někdy zkončit. Musím to přečkat. Jak dlouho to může trvat?
Asi už blázním. Slyším hlasy. Tlumené. Tiché. Jaky by vítr šeptal:
Tohle je konec....
Rozbrečím se. "Prosím ať to zkončí. Pane Bože, sylšíš?" vydechnu roztřeseným hlasem. "Co se to děje? HALÓ! Pomoc..." jako bych ztrácela hlas. Najednou cítím, jak na mne něco padá. Snad prach, možná kousky písku... omýtka? Najednou něco těžkého mi spadne přímo na nohy. Vyjeknu bolestí.Bolest, kterou jsem jsem ještě nezažila.
Konec, děvenko, konec...
Necítím nohy. Nemohu jimi pohnout. Nahmatávám je, ale jsou pod tou věcí...
Jaké to je nic nevidět a nemoci se hnout?
Co je to za hlasy? Kdo to mluví? Jsou to snad hlasy v mé hlavě?
Sylším, jak ustává děšť. Už nehřmí. Dere se mne únava. Čekám na vysvobození. Čekám na světlo. Čekám....

"Z večera 31. října našli mrtvou dívku, ležící na své židli. Dle vyjádření lékařů se jedná o zástavu srdce...."

Halloween a já

23. října 2012 v 17:36 | PJ
Přibližně 300 let pod nadládou rakouska...
Přibližně 6 let pod nadvládou Německa...
Přibližně 4 let pod nadvládou Rusů...
A teď dobrovolně podléhámu vlivu přicházejícímu ze západu... vlastně ze Spojených států. Každý můj druhý vrstevník se vidí, jak se pokud možno odstěhuje do "Ameriky" a bude tam žít. Proto kopírujeme styl Amerického života do detailů Ještě že se u nás zatím nezačal slavit den díkůvzdání. Ale máme tu Halloween.
Já sama jsem dříve byla taky "ameriko-fil" ale částečně jsem k tomu byla i vychovávaná. Mamka mě od malička učila anglicky a halloween u nás byl odjakživa. A náš Ježíšek často bral podobu Santa Clause. Pro nás to byla jedna a tatáž osoba.
Ale já zde chci především mluvit o tom Halloweenu. Před chvílí jsem se vrátila z obchoďáku, kam jsem šla původně pro cvičebnici na angličtinu, ale ztratila jsem se u regálu se slevami v Claires. Tam mě nikdy nezradí, vždy tam mají nejaké akce. Ale všimla jsem si stojanu s Halloweenskými maskami a krví a přivěsky... Už jsem brala do rukou jejich titěrný košíček a jako malá začala nabírat falešnou krev... pak jsem ale za sebou slyšla rozhovor dvou ... nejspíš ještě slečen "To je hrozný. Jsem v Čechách, kterej imbecil by si kupoval věci na Halloween. Ať si tohle dávaj v Americe, my máme dušičky!" Napřímila jsem se a začalo m ito v hlavě šrotovat. Už jsem si myslela, že je to mířené na mě a chtěla jsem se poněkud trapně ohradit argumentem, že dušičky a Halloween není až tak to samé. Pak mi ale naštěstí došlo, že stojí u stojanu druhého a koukají se na paruky a masky... snad...
I tak jsem ale přemýšlela o svém chování. Vše jsem vrátila na své místo a šla si někam sednout. Nerada přemýšlím "na sucho" bez horké čokolády, čaje, Latté, Mocha, čehokoli...

Nemám ráda ty "puberťačky" co nakupují věčně v New Yorkeru a jsou oděné v americké či někdy i v britské vlajce do hlavy až po paty. A také nesouhlasím tak úplně s "poameričťováním". Čechy jsou také hezké... Hm.. a proto jsem se hlásila na školu, kde snad v druháku či třeťáku pojedu na půl roku studovat a pracovat do anglie...
Ale teď jsem v Čechách! Jsem Češka! Ten malý vlastenec tam uvnitř mne ještě někde je. Nemohl se vytratit. Ale Halloween.. když mě se tak líbí ty duchové, dýně, strašidla, děsivé filmy, seriály,... alespoň jeden den v roce to je přeci paráda! Nebo ne? Ano, je to sice především veliký reklamní komerční tah, ale no tak.
Jako teď, v dnešní době, kdy si každý může vybrat svou víru. Proč by někdo měl být za vyvrhela, když bude slavit Halloween? Kruci máme přeci už den čokolády, den tkaniček do bot, o svátek víc nebo míň.
Proto mne neodsuzujte za to, že chci pokračovat v Halloweenské tradici u nás. S Jackeline jsme si minulý halloween užily. Tolik vzpomínek. Kdy jindy by nás mohlo napadnout jít na odlehlý židovský hřbitov hrát si na upíry? Obzvlášť když jsme kvůli tomu musely přelézat zeď a pak jsme se dozvěděly, že je štěstí, že se to pod námi nepropadlo, jelikož se to tam běžně stává...



Vrátila jsem se pro falešnou krev. Halloween je něco, co už prostě mám spojené s podzimem ať se to ostatním líbí nebo ne. Halloweenská party, speciální díly oblýbených seriálu, strašidelné čtení, děsivé masky, to vše si letos opět užiju na 100% a budu ráda, když u toho budete se mnou tady na blogu. Tento týden se totiž zaměřím především na Halloween a vše s tím spojené. Takže snad už se vyplní i dříve slíbená bombardace články. :)

Spěte klidně děťátka
tady to teď nasadí krvavý spád....
Vaše PJ MUHEHEHE


 
 

Reklama