Z blogu na blogspot. Nová adresa: style-brunch.blogspot.com

Více informací zde.

Červenec 2014

Na co jsem si to tu hráli?

6. července 2014 v 23:51 | PJ
Do adresního řádku naťukávám tu starou známou adresu. Po více než roce se mi načítá titulní stránka blog.cz Je to zvláštní. Když jsem si před osmi lety zakládala první blog, vypadalo to tu úplně jinak. Fialový blog.cz, nostalgie. Asi už budu stará.
Přihlašuji se do administrace blogu, ve kterém toho bylo za ten čas ukryto tolik. Vzteku, naděje, zoufalství, snů a hloupých článků. Jak říkám, je to zvláštní. Ten kdo to psal. Byla jsem to já?
Sedím tu přihlášena do starého blogu a píši článek, který si nikdo nepřečte. Proč by? Nikomu o něm neřeknu. Ale dopíšu ho. Chci tady tomu dát poslední sbohem.


Než odejdeš, řekni mi jednu jedinou pravdivou větu, ať vím, jak zní tvůj hlas když nelžeš.

Nikdy jsem sem úplně nezapadla. Nejsem jako lidi z blogu.cz a tím nechci říct, že jsem o něco víc, naopak. Nedokážu lhát, abych si získala návštěvnost. (Vlastně mě nikdy návštěvnost nikterak nevzrušovala.)
Nejsem fanoušek žádné pop star. Jednak neposlouchám pop, rap a nic, co je teď cool a neznám 50% současných hvězdiček. Oni mě taky ne, tak co by mě to mělo zajímat.
Nejsem ani zaškatulkovatelná do jediné kategorie autorského kubu. A popravdě ta banda namyšlených budižkničemů by mě nikdy nevzala mezi sebe. Vždycky mi byli proti srsti. Snad právě kvůli té aroganci. To oni byli středem blogu.cz ostatní byli jen ovečky, co potřebovali dospět. Jen stádo oveček.


Zaujala jsem zde místo, jako blogerka krásná.cz Asi se někde spletli, když mě tam brali. A já si nalhávala, že je to krok dopředu. Ono ne. Stojím na místě a z toho, co jsem poznala svět módy, reflektorů, umělýho plastu, těžkejch prachů s nálepkou luxus a pózistů, se mi dělá na zvracení.

Říká se, že blogspot je jen pro fashion blogerky. Ne, nejsem fashion blogerka, přesto právě tam jsem poznala, co to znamená mít skutečné čtenáře. Tady to člověk nikdy nepozná. Ne, to co jsem měla tady bylo všechno, ale ne čtenář.

Tady už nejsem doma. Style Brunch zůstává, stále žije. Nedokážu si představit přaštit s něčím, jako blog je. Můžu se tomu bránit zuby nehty, ale blogerka jsem. Jaká, to už nechám na ostatních ať posoudí. Ať soudí a škatulkujou.

Děti moje, na co jsme si tu všichni hráli?