Z blogu na blogspot. Nová adresa: style-brunch.blogspot.com

Více informací zde.

Leden 2013

Móda jako životní styl?

17. ledna 2013 v 18:08 | PJ
Anna Dello Russo. Jedna z mých módních vzorů a ikon. Neymslím tím, tedy že bych se stotožňovala s jejím stylem, ale spíše se mi líbí její odvaha. A myslím, že nejsem jediná. Když jsem ji viděla prvně, tak jsem se divila tomu, jak může být tak uznávaná, když přitom není žádná krasavice. Ale pozdeji mi to došlo v čem se skrývá její kouzlo. Ona má velice prapodivný, snad až kýčovitý, ale přesto velice zajímavý styl. Experimentuje a umí chodit v těch nejdražších kouscích. Blogerka a redaktorka Japonského Vogue jak má být.

A právě pro takového módního maniaka jakým ADR je se rozhodlo H&M při výběru další ikony pro jejich kolekci šperků. Při této příležitosti vzniklo i toto video- Fashion Shower.





Zpočátku jsem přemýšlela, jak video zhodnotit? Co si o něm mylset? Tedy. Ne o videu. Po vizuální stránce. Téměř perfektní. Ačkoli to nemusí být šálek kávy pro úplně každého stejně jako ne každý zkousne ADR. Ale spíše mě zarazil text. A i když jsem si řikala, že se jedná pouze o úspěšný reklamní tah, překvapilo mne, kolik lidí si to bralo k srdci s tím, že to je jejich módní hymna. Ale to mi přijde jako naprostý nesmysl.

Lekce módy jak to vidí ADR

Nebudu vypisovat všechny zmíněné lekce. Pouze ty, které mi nedávají smysl. A nebo s nimi mohu pouze souhlasit.

Lekce číslo 1
Móda je vyhlášení tvé vlastní svobody
Ano. Ano. A znovu, Ano. Svobodně se můžeme rozhodnot o tom, co si vezmeme na sebe. Ale přeci jen... nesnaší se právě módní průmyslo o tom, nám to diktovat? Není móda záležitost, kterou určuje několik figurek v podobě módních návrhářů a redaktorů módních časopisů? Opravte mě, pokud nemám pravdu,.

Lekce číslo 2
Styl nebo móda? Jednoznačně móda.
Zase si dovolím nesouhlasit. Ačkoli mám módu ráda, zvolila bych si styl. Protože do každého kousku oblečení, co máme v šatníku, ať už se jedná o kus z Next, H&M nebo z dílný velkého módního návrháře, musíme do něj vdechnout svou osobnost stylem, který máme. Tu svou svobodu z lekce číslo dva projevíme spíše ve svém stylu než v tom slepém pronásledování módních trendů. Bez svého osobitého stylu bychom tu všichni chodili jako v uniformách.

Lekce číslo 3
Móda je vždy nepohodlná, pokud se cítíš pohodlně nikdy nezískáš ten "look"
Nevím. Někdy je opravdu směšné to, co si módní "géniové" vymyslí za kousky. A když si prohlížím fotografie z Fashion Weeků kolikrát mi je až líto Anny, která se prochází v pevných a nepraktických šatech s obrovským (a i určitě těžkým) kloboukem.

Lekce číslo 7
Stejný outfit na sobě musíš mít pouze jednou.
Je pravda, že Anna Dell Russo si to dovolit může. A také to tak dělá. Každý, kdo se pohybuje, jak se říká, v branži, ví o její posedlosti, že se převléká a na zadních sedačkách auta během fashion weeků třeba i 5x deně. Ale co my obyčejní smrtelníci? Tohle mi je na celém videu trnem v oku. Nepozastavovala bych se nad tím, kdyby se mi kamarádka nezačala nad šálkem kávy rozpovídávat o tom, jak by chtěla mít také úžasné outfity a vůbec, být jako ADR. Ale bohužel se jí nedostává prostředků na neustálé nakupování. A že z toho má menší "depku". Může to znít směšně. Což jsem si zpočátku říkala. Dokonce jsem se jí i zasmála, ale pak mi došlo, že to vtip nebyl. Výraz v její tváři byl kamený.
Napadají mne pouze dva způsoby, jak my -obyčejní- můžeme dodržovat toto pravidlo. Prvním by bylo vykrást banku. Druhým by bylo vždy si něco koupit, mít to jednou na sobě a pak to v obchodě vyměnit za něco jiného. A tak stále dokola. Ani jedno bych nikomu nedoporučovala. Proto prosím, doufám, že se nikdo nebude trápit s tím stejným problémem, jako moje kamarádka.

Móda je úžasná. Mám ráda módu a celý módní průmys, ale přeci jen v mnoha případech jsou to stejně pouze kousky látek a kamenů... I když zahřejí- jak na těle, tak u srdce.
Ale především, prosím, nenásledujte slepě vše, co vám podrstrčí. Nikdy by člověk neměl zapomínat na sebe- na svůj styl. A na to, jakým způsobem chce působit na své okolí.



Christian Audigier a láska na druhý pohled

10. ledna 2013 v 17:08 | PJ
Když jsem se přebírala různými šaty, botami, hodinkami na fashion days myslíte, že by mě napadlo, že si nakonec odnesu hodinky Esprit a kabelku od Christiana Audigiera? Ne. Nikdy.
Snad protože jsem si doposud myslela, že jeho styl s tím mým nemá rozhodně nic společného. A vidíte. Jakmile jsem tu to kabelku držela v ruce myslela jsem, že ji nepustím.




V šatníku se překvapivě našlo nekonečné množství šatů, blazerů, halenek, triček a dalšího, co obohacené touto kabelkou vypadá skvěle.
Co tady budu dál okecávat? Zkrátka má milovaná zlatá v kombinaci s černou u mě boduje! A v kombinaci s rudou MAC rtěnkou,odstín Lady Bug, doháním sebevědomí, které v poslední době utrpělo dost šrámů.

Zimní vzrůšo za námi. Příští zastávka země výprodejí

3. ledna 2013 v 18:14 | PJ
Dárky 23. prosince byly úspěšně donakoupeny, 24. prosince ráno zabaleno a večer rozdáno. Svátky v rodinném kruhu úspěšně protrpěné. Silvestr řádně (v rámci možností) zapit. Přání či cíle na rok 2013 určeny. A jde se zpátky do běžného života. S nadějí, že tento rok bude lepší.

Ačkoli Vánoce a tu náladu kolem mám vážně ráda, neomhla jsem se dočkat až to zkončí. Ne jen, protože lidi v nákupních centrech dělali přímo kouzelná čísla. Ne, protože když jsem si po nakupování dárků na Vánoce (většina samozřejmě patřila té nejmilovanější osobě- mě) chtěla sednout v klidu a ničím nerušeně do Starbacku musela jsem hrát rychlostní závod o místo s nějakým nerdem v brejličkách a s MacBookem. Ale především už jsem byla vážně vydeptaná z naší rodiny. Ano, mám je všechny ráda, všech si moc vážím, ale čeho je moc toho je příliš. Už po dni mám problém, že si s rodiči nemám téměř co říci a po dni druhém mi začínají neustálé poznámky na mne lézt na nervy stahuji se k sobě a třetího dne, když se do toho vkládá babička utíkám ven.

Také Silvestr jsem vždy měla v oblibě, ale tentokrát jsem spíše začala přemýšled nad otázkou času a zjistila jsem,že když jsem byla o něco menší v 17-ti už jsem se viděla někde úplně jinde. Takže ještě teď se vypořádávám s pocity neuvěřitelného tlaku od mého dětského já.

Ale i tak jsem vděčná za vše, co mám. Co se mi povedlo, ale i za to co se nepovedlo. Sice to zní jako klišé, ale je tomu tak. Možná nebudu princezna a nevezmu si prince, který bude vypadat jako David Beckham. Ale pořád si můžu být šéfredaktorkou nějakého módního magazínu, mít vily po celém světě a vzít si třeba Davidova syna Romea (který je mimochodem už ve svých 10-ti letech tváří nové kolekce Burberry) nebo někoho jiného ono to je vlastně v celku jedno.

A ano, také se ze mne stává ještě větší a větší snílek.


P.S. především doufám, že neplatí pořekadlo "Jak na nový rok, tak po celý rok." protože vážně nechci celý rok proležet s rýmičkou a kašýlkem. Prostě ne!

P.P.S. Jo a polila jsem se čajem. Kdyby vás to zajímalo.

P.P.P.S. Ne, nemusíte mě litovat. Jsem silná, pevně věřím, že to zvládnu.