Z blogu na blogspot. Nová adresa: style-brunch.blogspot.com

Více informací zde.

Na 15 minut v kůži foto-modelky

30. prosince 2012 v 0:03 | PJ
Ne PJ. Přestaň. Zítra máš velký den. Pamatuj. To focení. Tvoje premiéra. Jestli do sebe hodíš další sousto, budeš se nenavidět! Ne! Opovaž se otevřít ten mrazák! Zapomeň! Zmrzlina?! To jsi se vytáhla. Doufám, že jsi spokojená. Zítra budeš mezi těmi překrásnými slečnami vypadat jak vycpaná gorila!

Také to znáte? Když vám ten vnitřní hlásek radí, co máte dělat. Řekla bych, že to instinkt mne nabádal tu noc před focením, abych se nepřecpávala. Abych šla brzy spát. A abych si nezapomněla odlakovat ty příííšerné nehty. Bohužel. Má pýcha a arogance narostly do takové výše, že neposlouchám ani sama sebe.
Po tom, co jsem po 10 hodině večerní spořádala celý polárkový dort, který jen tak ležel v mrazáku a pak také nesmím zapomenout na toho obrovskýho čokoládovýho Čerta, který mě děsil svým pohledem natolik, že jsem jej raději taky snědla nu a aby nebylo svědků dovršila jsem vše figurkou jeho parťáka- Mikuláše.
Nervozitou jsem samozřejmě nemohla usnout a tak jsem raději do půlnoci hrála ubohé hry na mobilu. A když už se mi únavou rozostřoval zrak a do mého vstávání zbylo pouhých 6 hodin, usnula jsem.

Že se to stává? Že holt si tím jednou za čas musí projít každý? Že pokud jsem byla nervózní, tak čokoláda byla dobrá volba? No ale co s tím dělat v případě, že druhý den máte svou premiéru jakožto stylistka a fotomodelka v jedné osobě? To znamená pouze jedno jediné- trapas.

Ráno jsem se vyhýbala zrcadlu jako čert kříže, ale ta chvíle nastat musela. Přeci bych do školy nešla neupravená. A na následné focení, kde se na mne nevrhne tlupa náruživých maskérů, nenalíčená. Na ten pohled snad nikdy nezapomenu. Snad jsem vše viděla ještě 10x horší než to bylo, ale opravdu tak velké pytle pod očima? Opravdu? Panebože za co mne trestáš?
Tuna makeupu, tvářenky, řasenky ani má milovaná rtěnka od MAC nedokázala zakrýt to, co zpečetilo mé sebevědomí. Navíc můj prapodivný spánek mi i vlasy zkroutil tak, že ty přední stály směren nahoru. Alespoň to díkybou zachránila čelenka.

Na focení jsem měla běžet hned po škole. Se zjištěním, že bych tam dorazila pozdě musela jsem se omluvit z poslední hodiny což vyvolalo překvapené reakce z řad mých spolužáků. Vykrucovala jsem se. Nechtěla jsem říci, že někdo jako já by mohl jít dělat fotomodelku. (Ačkoli dříve jsem to považovala za svoji budoucnost, ale to mi bylo ...um.. 10 a více méně mi to tloukla do hlavy babička.) Vlastně ani nevím, proč jsem se na tuto akci přihlásila. Snad touha zkoušet nové věci napsala "ano" na ten mail a poslala i mé konfekční velikosti. Nebo to vnitřní dítě s tím svým do-všeho-se-vrhat-po-hlavě zvítězilo. Ať je to tak či tak už jsem seděla v metru směr Křižíkova. Heja hou!

Od nervózního třepotu nohou a sloupáváním toho otřesného laku z nehtů mne odtrhl upřený pohled jednoho velice pěkného nastupujícího. Měl krásné tmavé vlasy a veliké modré oči, které se upíraly na mne. To mohlo znamenat jen jedno. Něco na mne nesedí. Ke své hrůze jsem zjistlia, že nemám zrcátko. Prohlížela jsem se v okýnku, kde jsem sice neměla šanci prohlédnout se detailně, ale mohlo to alespoň postačit, aby mne to trošičku uklidnilo. Ten kluk si stoupl předemne. "Ahoj." řekl s úsměvem. "Ahoj? My se známe odněkud?" zeptala jsem se zmateně. "Bohužel ne, ale mohli bychom. Facebook?" To. Nemůže. Být. Možné. Že by mi vyšší síla dávala najevo svou náklonost? Tento milý, krásný mladík mi zajistil sebevědomí na celý zbytek dne. Podívejte se na Annu Dello Russo, také není kdo ví jaká kráska a má nespočet fotek, kde vypadá celkem pěkně.

Jestli je ten fotograf dobrej, tak zařídí, aby i takový dřevo jako já vypadalo lidsky!

Se zbylou částí našeho modelkovského týmu jsem se sezbámila lehce. Lea i Gabriela byly obě okouzlující a milé. A v Bageterii (kde, ačkoli to vonělo neskutečně dobře, si raději nikdo nedal vůbec nic) jsme počkali na zbytek štábu, jenž zahrnoval fotografa a fotografku. Bezpečně jsme se dotrmáceli ke kancelářím FashionDays a byli odvedeni do místnosti s hadříky.

Po poradě na jaké téma jednotlivé outfity mají být, jsme byly vyslány přehrabovat se kousky, z kterých na první pohled bylo téměř nemožné něco vytvořit, jelikož se jednalo o buď moc malé velikosti nebo jsme ani jedna neměla tak velké vnady do výstřihů a podobně.

Když jsme procházeli kancelářemi na záchod, kde jsme se převlékali nemusím říkat, kolik očí a kolik výrazů na nás bylo upřených.

Vybrat oblečení. Vybrat boty. Zvolit vhodné doplňky. Obléci. Nafotit. Zpět. A tak celé dokola.
Žádný čas na to dělat si strach. Či přemýšlet nad tím, že tohle není pro mě. Samotné focení bylo klidné a těch posledních pár fotek jsem si snad i užívala. Navíc holky byly tak milé, že dokázaly pochválit a taková milá a lichotivá slova v určitých chvílích jsou jako balzám na duši.

Z celého focení jsem odcházela se vztyčenou hlavou, novými přáteli a znovunabytým sebevědomím. A novou kabelkou! Ale o ni příště. O miláčkovi, kterého jsem původně ani nechtěla.

Tímto článkem, jsem vás všechny do nového roku chtěla především inspirovat. Je jedno kolik vymyslíte důvodů, že něco nemůžete udělat. Soustřeďte se na ten jeden, který je vždy. A to na to, že to chcete udělat. Protože i kdyby to skončilo katastroficky, vždy to bude nová zkušenost!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ladyfayy | Web | 30. prosince 2012 v 10:24 | Reagovat

Nechceš tqaky napsat knihu? Píšeš nádherně. Mimochodem na tý poslední fotce vypadáš jako celebrita nějaká vlastně všude ti to hrozně sluší závidím ti ty vlasy.

2 Gin | Web | 30. prosince 2012 v 10:28 | Reagovat

Ahoj PJ moc děkuju za krásné ráno s tvým blogem. Tento článek mě ne jen rozesmál ale i mám teď chuť se do něčeho pustit. :D Vážně se mi moc líbil :D
P.S. Vůbec nevypadáš jako gorila já mít tvojí postavu!

3 Tutyna | Web | 30. prosince 2012 v 11:13 | Reagovat

:-D no jo, myslivci jsou.. to prostě myslivci :-D no, my tady taky máme bažantnici, ale tam nechodím, nám to tam děsně smrdí! :-D :-D
.. páni, ten článek :-O je dokonalej! ;) děsně ti to sluší a myslím si, že za ten stres a nervy to stálo ne?! ;-) a co ten kluk? :-O :-D

4 PJ | Web | 30. prosince 2012 v 11:18 | Reagovat

[3]: Ten kluk si mě přidal do přátel a tím to asi i skončilo. :D

5 Lucie Schubert | Web | 30. prosince 2012 v 19:33 | Reagovat

Pááááni, neskutečná kráska seš :)
Koukam že nás je víc, kteří chtějí napsat knihu :)

6 PJ | Web | 30. prosince 2012 v 19:40 | Reagovat

[1]:  [5]: Děkuju moc. :)) Psát knihu ale rozhodně zatím neplánuji. Nám energii, čac a především trpělivost. Bohatě si vystačím s blogem. :D

7 Ivka Ray | Web | 30. prosince 2012 v 19:41 | Reagovat

Prajem krásny nový rok :))

8 *Nelly | Web | 30. prosince 2012 v 19:47 | Reagovat

Závidím ti to jak vypadáš a do děláš. Na to že ti je 16 to je úžasný. Do tvých článků se vždycky ráda začtu a pobavím.

9 Terli. | Web | 30. prosince 2012 v 20:03 | Reagovat

hééj, tak to je boží! musel to bejt obrovskej zážitek a taky úžasná zkušenost. určitě se to nepoštěstí každýmu! :) na těch fotkách ti to sluší! :)) tý joo a ten kluk! máš štěstí. :)

10 Terli. | Web | 30. prosince 2012 v 20:13 | Reagovat

to musela bejt nějaká krutá budoucnost, ne?? :D:D fakt by mě zajímalo, co hroznýho si jí předpověděla :D

11 monika-es | Web | 30. prosince 2012 v 20:19 | Reagovat

vím co myslíš, ty hry mám už připravené :-D my většinou skončíme u klasickejch karet, nebo jsme hráli kámen, nůžky, papír :-D ale já jen zkouším, jestli nemá někdo nějak jinou skvělou hru :-D

12 Terli. | Web | 30. prosince 2012 v 20:21 | Reagovat

hej tak to jí fakt nechápu! :DD náhodou skvostná budoucnost! :D
bože, tak tebe bych zbožňovala! :DD ty kluci jsou docela týpci. :D

13 Háňa Strnadová | Web | 30. prosince 2012 v 23:25 | Reagovat

Jestli ty jseš normální já jsem svatej Dindi ale fakt . Navštěvovat blogy jako je ten můj je docela občas super :.)

14 PJ | Web | 31. prosince 2012 v 0:15 | Reagovat

[13]: Promiň, ale vážně bych to tvé "něco" nazývala blogem. Pokud si myslíš, že je super zkopírovat nějaké obrázky a říkat tomu "článek" tak prosím, ale nenuť k tomu i ty ostatní- slušné- obyvatele planety.
Děkuju. :)

15 Cindy Sanchez | Web | 31. prosince 2012 v 0:47 | Reagovat

[13]: Tyjo PJ ty maš štestí! On ti píše svatej Dindi! I když nemám páru kdo to je určitě musí bejt slavnej! :D
Jinak super článek. A na tý poslední fotce jsi jako princezna. :)

16 PJ | E-mail | Web | 31. prosince 2012 v 9:28 | Reagovat

[15]: :D Pochybuji, že i autorka toho komentáře ví, kdo je svatý Dindi. :D A děkuju.

17 Lucie Schubert | Web | 31. prosince 2012 v 13:36 | Reagovat

Ano, chci vydat svou vlastní knihu, už mám něco napsané, vyhýbám se přímé řeči, protože jí prostě nemám ráda :D
Jinak k té knize Kain co mam vyfocenou - není to krvák, ale Boží sranda - vážně boží, Kain je syn Adama a Evy, zabil svého bratra Ábela, přijde mi to jako velká parodie na Boha - kde ho spisovatel označuje ne doslovně, ale prostě za zmrda, fakt vtipné dílo :D Adam a Eva jsou vyhnáni z ráje a popisují andělovi že mají průjem, prostě sračku, a anděl neví co to znamená :D

18 Lea Jennifer | Web | 2. ledna 2013 v 17:47 | Reagovat

Tak dlouho sem se chystala napsat tenhle článek, až si mě předběhla! :D A nejen to, napsala si ho ještě líp než bych to dokázala já -_- :D Fakt PJ, táhni! :D S tvým psaním i s tím, že si krásná, aniž bys musela stát ráno hodinu u zrcadla, jako my s Gabčou! :D Snad se potkáme i teď někdy na té birthday party od Krásný, ačkoliv minulej rok touhle dobou, už jsme měli aspoň pozvánky.. doufejme že něco vůbec bude :D

19 Wendy vill Felton | Web | 3. ledna 2013 v 16:38 | Reagovat

Moc ti to slušelo ♥ A na té poslední fotce máš krásné ty botky. Super výběr :)

20 Gabriela | Web | 5. ledna 2013 v 18:08 | Reagovat

Jé, krásně jsi to napsala. Ten den byl super, moc jsem si to užila a bylo super vás holky poznat!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.