Z blogu na blogspot. Nová adresa: style-brunch.blogspot.com

Více informací zde.

Listopad 2012

Hon za dárky aneb stres, deprese a stavy úzkosti

29. listopadu 2012 v 17:53 | PJ |  Dárky od A-Z
Předvánoční stres. Deprese. Mnohým lidem tato slova rozhodně nejsou cizí.
A co teprve nám. Studentům. Opravdu každý z nás prožívá těžký život školáka, kdy peněž máme nedostatek a přeci nekoupit dárky by bylo ... no řekněme, že to k tomu přeci patří a málokoho by napadlo nic nekupovat.
Ačkoli i takové případy znám, kdy se rodina dohodne, že si s dárky nebudou zatěžovat hlavu a holt si nadělí vánoce bez depresí a podobných věcí spojenými právě s dárky.
Je to dobré, ale já bych asi nejspokojenější nebyla. Zkrátka bych se nerada ošidila. Jak sobecky pohlížím na tento svět že?
Zpět k tématu...
Zapomeňte na hledání vánočních dárků v módních časopisech. Pěkné čtení... inspirace ... ano, možná.. Ale kruci! Vždyť oni tam dávají dárky v hodnotě desetitisíců a nevím, zda-li to je to pravé ořechové. A mé pocity po prolistování krátkého Vánočního průvodce byly takové, že jsem měla chuť se někdam zahrabat a už nevylézt. No řekněta, jak mohu žít, když si na Vánoce nedopřeji ani ten nejprostší dárek v podobě prstenu s několika diamanty od Tiffanyho?!
Ignorujte prosím menší chybičku. Jedná se o starou fotografii, proto HOT SUMMER STYLE.

Mám pro vás připraveného průvodce Vánočními dárky od A-Z. Takže bych měla nejspíše říci: "Sledujte můj blog a ušetřete."... no... měla jsem v plánu dělat různé DIY, kde skutečně zjistíte, jak co udlat a dát za to minimum peněz. Vlastně mě to přešlo hned jakmile jsem šla do galanterie a zjistila, že za 1 malinkatej cvoček si účtují 10Kč a že když jich na svetřík budu potřebovat minimálně 20 už se to moc nevyplácí. Ale přesto mám nějaké- řekněme- levnější nápady.
Tyto Vánoce chci tedy strávit ve znamení- Udělej si sám. Ať se všichni ostatní v obchodech teba ušlapou!
A doufám, že se i vy ke mne připojíte.

Ale nejprve než začneme shánět různé nůžky, lepidla a podobně věci. Nezapomeňte na předvánoční výprodeje! Především doporučuji H&M kde seženete dokonce náramky třeba pro kamarádku za 20KČ! Je to sice trochu přehrabování, ale stojí to za to.
Já si sice nekoupila zrovna dárek pro někoho, ale pro sebe. A to prstýnek za 70Kč! A pak gumičku za 90Kč, ale ta ve slevě nebyla..
Chvíli jsem toto malé království považovala za ráj na zemi.
Mírně mázlá ukázka sváteční nabídky. Nikdy jsem si nemyslela, že fotit v obchodě bude takový adrenalin.

Latté.

26. listopadu 2012 v 21:20 | PJ
Ruch. Všude kolem mne. Auta si to uhání plnou parou buhví kam, lidé obvěšeni taškami běhají z obchodu do obchodu.
Mám pocit, že pod nadvládou marketingu a především silou naší konzumní společnosti k nám Vánoce přichází dříve a dříve.
Vlastně mi to ale vůbec nevadí...
Jsem ještě dítě a myslím- vlastně spíš doufám, že jím zůstanu do konce svého života. Ačkoli už pro mne dávno Ježíšek přestal existovat a peněženka vzdychala před každými Vánoci nikdy jsem neměla ty nervy, že ještě nemám dárky. I když jsem je třeba skutečně ještě 3 dny před Vánoci neměla. Vždy jsem se spíše smála vynervovaným lidem co div nedostali infarkt při honbě za dárky.
Vánoce jsou pro mne znamením pohody. Vzpomínek. A takového toho dětského pocitu jakési magie kolem nás. Nikdy mě nepřestanou uchvacovat světýlka. Ať už ta linoucí se z bytů, domků, pouličního osvětlení, aut a nebo vánočního osvětlení.
A vánoční výzdoba. Dle mého nejhezčí v celém roce. A to všude. Možná že v tomhle ohledu mám vkus trochu kýčovitý. Hlavně hodně světýlek, hodně červené, hodně zelené, hodně bílé, hodně sobíků, hodně všeho! Protože hodně je někdy ještě víc!
A nejvíce mi k srdci přirostly kavárničky s kouzelnou výzdobou, speciální vánoční nabídkou a poklidnými koledami. Ale ne... vlastně co to kecám. Užiju si to všude, kde mi dají dobré latté jehož spotřeba mi teď zvrostla ze 2 na 100 což peněžence také není zrovna příjemné. Ale co naplat?
Nemohu se tomu bránit...
Jsem bezmocná...

Projekt: Ježíšek pro všechny

25. listopadu 2012 v 15:29 | PJ |  Christmas map
Vánoce, Vánoce, Vánoce! A tak poříd dokola. Sotva se obchodní domy zbavili výzdoby alá "Zpět do školy" už to máme novou kampaň- Vánoce. Lidé už si opět mohou stěžovat na předvánoční shon, prodejci si mohou mastit kapsy no a my blogeři máme také radost, že máme o čem psát, jelikož inspirace je skutečně na každém kroku.

A především já s Jackeline máme extra radost, protože s přicházejícím adventem můžeme vyhlásit
Ačkoli je to již 3. ročník přesto je to letos unikátní.

Začínali jsme s jednoduchou myšlenkou a to "Vánoce pro psy" aneb v psích útulcích. Toho jsme se drželi 2 roky, letos však jsme přišli s o něco více hlubší myšlenkou.

Víte, vám nepřijde divné, že nejvíce dárků dostanou pod stromeček děti z bohatých rodin? Kde udělal Ježíšek chybu?

A proto, pojďme se složit. Pojďme obdařit dárky nejen čtyřnohé přátele v útulcích, ale také děti, kteří z různých důvodů nemohou trávit Vánoce se svou rodinou tak jako většina z nás.
Ne, nechci zde po vás nějaké peníze.
Jde mi o to, že pomůžete
  • zvířecím útulkům
- a obdarujete nějakým způsobem zdejší zvířata, případně si vezmete nějakého psa na procházku. Ani nevíte, jak to mnohým udělá radost. Mnohé útulky uvítají třeba i pytel s granulema. Jakékoli pomocná ruka se hodí
  • dětským domovům
- jako by jste nemohli koupit o dárek víc, zabalit jej a poslat do nějakého. Nebo menší finanční výpomoc nějakému konkrétnímu domu třeba ve vašem okolí. Nemusí to být veledary, ale nazpomínejte, že jsou to děti jako každé jiné a tudíž ne nějaké rozbité, staré hračky. Spíše se poholédněte jestli přímo domov nemá někde seznam "dárků".
Něco jako má například Beruška

Pošlete na náš společný mail: pjjk.tv@gmail.com jakousi fotodokumentaci vaší předvánoční pomoci.
My pak vybereme 3 výherce, které odměníme těmito cenami:
1. Parfém Elite: Paris Baby (Recenze) + Kniha: Trapasy po francouzsku
2. Parfém Elite: Rio Glam Girl (Recenze) + Laky na nehty- barva dle vašeho výběru
3. Parfém Elite: New York Muse (Recenze) + Diář na rok 2013

Fotografie můžete posílat od dnešního dne, tedy 25.11. až do 20.12.

Budeme také moc rádi za jakoukoli propagaci tohoto projektu a to třeba jen tím, že si umístíte na svůj blog naši ikonku:
(Veliost 150x150)

Peprmintová košile

22. listopadu 2012 v 21:50 | PJ
Aneb kousek v mém šatníku, který jsem si v poslední době oblíbila.
Samožřejmě hned po těch měkoučkých svetřících.
Vlastně tuto košili už mám déle. Hned jak H&M naplnilo své obchody kolekcí Lany Del Rey, jsem tam běžela.

Víte, já tu ženskou obdivuju. Nechci vědět jestli je opravdu celá vyumělkovaná nebo ne. Mě se prostě líbí. Miluju její odpočinkové písničky, hlasový rozsah a především obdivuji její bezkonkurenční styl.
Ale tento článek nemá být věnován ji. Ačkoli dříve jsem to v plánu měla, ale to bylo před x měsíci, kdy ji zde ještě moc lidí neznalo. Teď mi vadí, že o ni mluví každý druhý. A holky s leoaprdem na tričku, zebrou na kalhotách a neonovýma brýlema říkají, že je "úpe bestovní"!


Trocha Francouzského luxusu v Praze

16. listopadu 2012 v 18:03 | PJ |  Report
Co koupit někomu, kdo už má všechno? Ne, zde rozhodně nenalezneš inspiraci na Vánoční dárky, ale můžeš se pokochat krásnými luxusními doplňky až z Francie. Splečnost S.T. Dupont totiž lestos oslavila v Praze své 140. výroč od svého založení. A to překrásnou výstavou ve dnech od 14. do 17. listopadu přímo ve svém butiku v Havířské ulici.

Co je vůbec S.T. Dupont za společnost?
Že už jsi o tom někde slyšela? Možná. Tato značka se zabývá především výrobou luxusních per, zapalovačů, zavazadel, kabelek a dalších drobných doplňků. Rozhodně se nejedná o firmu, kde by jsme my, obyčejní smrtelníci bežně nakupovali například pera do školy. Tato značka si zakládá na své eleganci, tradici a kvalitě. Všechny její výrobky jsou zpracovávány dle původních postupů. A tím si získala fanoušky ve vyšších společenských vrstvách jako byly bohatí panovníci z dálného východu, vévodu a vévodkyni z Windsoru, Winston Churchill,Guccio Gucci, Marilyn Monroe,Coco Chanel, Audrey Hepburn,Pablo Picasso a další. Dokonce mladá princezna Elizabeth- budoucí anglická královna dostala od francouzského prezidenta svatební dar v podobě zavazadla v levandulové barvě právě od S.T.Dupont. A současná francouzská vláda navázala na tuto tradici tím, že Williamovi a Kate darovala kufřík, který byl na této výstavě také k vidění.

Na výstavě byly k vidění i produkty z kolekce Second Empire, která se skládá ze tří řad
a byla vytvořena speciálně k tomuto 140. výročí. Zmínila bych předevnším dvě řady a to Prestige, která nabízí produkty s jemně vyřezanými bronzovými detaily a do každého výrobku bylo ručně vsazeno osm rubínů. Celkem se jich vyrobilo 1872 jelikož toto číslo je právě shodné s rokem založení firmy.
A pak řada Diamond, která nabízí jedinečnou kombinaci detailně propracovaných
per a zapalovačů vyrobených z bílého zlata a laku doplněnou o 153 bílých diamantů umístěných na peru
a 222 bílých diamantů na zapalovači. A tyto produkty jsou vyrobeny v celkovém počtu 28 kusů na celém světě.

V letošním roce se tváří značky stali dva její největší zákazníci- Audrey Hepburn a
Humphrey Bogart.

Pokud se tato akce bude ještě opakovat. Třeba 150. výročí. A já pevně věřím, že ano. Tak na ni určitě vyraž, protože je velice zajímavé. A navíc všechny ty třpytící se věci to je pastva pro oči!

Jedna z nejkrásnějších pohádek

13. listopadu 2012 v 17:34 | PJ
Dimitri, láska mých dětských let. Anastasia. Pohádka, kterou jsem milovala.... a přála si ji prožít.
Dříve, když jsem byla nemocná- jako teď jsem. Mne vždycky maminka vytáhla do videopůjčovny, kde jsem si měla vybrat pohádky, na které bych se chtěla kouknout. Ale proces vybírání byl v tomto případě naprosto zbytečný. Vždy jsem chodila na jisto. Pro Anastázii.
Tenkrát mi mohlo být asi tak 5-6 víc ne. Přesto jsem tu pohádku milovala i když jsem ji chápala trošku jinak než třeba teď. Pronásledovala mé dětské Já na každém kroku. Ale s tím, když zkončila zdejší vidoepůjčovna (Neviděla jsem ji tedy mockrát. Myslím, že snad 3x.) i já jsem takřka zapomněla na tuto pohádku. Tedy, ne úplně. Stále jsem toužila, že potkám Dimitriho a mnohokrát se mi zdály noční můry s Rasputinem, ale jak už to bývá. S každou přibývající svíčkou na narozeninovém dortu jsem se snažila dospět, vyrůst. Odpoutat se od dětských pohádek a snů...
Děj pohádky jsem úplně zapomněla. Stejně tak i Dimitriho, to vše se mi ale vybavilo když jsem- už ani nevím jak narazila na písničku: Once upon a december. Půl roku jsem ji poslouchala, zpívala si každou sloku aniž bych věděla, že už ji znám mnohem, mnohem déle... Ale v české verzi.
Pomohla mi náhoda.
Již od pondělí jsem prý nemocná. Říkají to. Je pravda, že mě bolí hlava,ale jakékoli jiné příznaky nemoci vylučuji. Ale kvůli tomu, že pár lidí usoudilo, že vypadám hrozně, jsem teď připoutána na lůžko.
Být nemocná. Pro člověka jako jsem já je to katastrofa. Dny, hodiny, minuty,... nevídané nudy.
(A navíc zítra mám jít na 140. výročí společnosti S.T. Dupont a s každým spolknutým práškem se tato událost vzdaluje dál a dál....)
Abych zahnala tyto myšlenky začala jsem brouzdat po youtube. Pustila jsem si svou oblíbenou písničku a vidím tam, že je to z jakési pohádky- Anastasia.
Na ano! Anastázie!
Musela jsem to okamžitě vidět. Proto udělat čaj, k tomu něco na zub, zavrtat do peřiny a vzpomínat.
Nevím, co je na této pohádce, tak výjmečného, ale já ji prostě miluji.
Vůbec s tím, jak se blíží Vánoce, moje narozky nebo konec světa začínám "dětinštět"...
Ano, je mi 15. Měla bych kouřit trávu, chodit po večírcích, vymetat bary, nechávat si vytetovat iniciály svého kluka, propichovat si celé tělo piercingama a nevím co ještě.. Ale ta malá holčička ve mě říká, že by se raději koukala na ty nejkrásnější Disneyho pohádky...

Hm... rychle to zveřejnit než si to opět rozmyslím.
Berte na vědomí, že když jsem ten článek psala byla jsem zfetovaná práškama proti bolesti hlavy...

Nohy v teple

5. listopadu 2012 v 19:23 | PJ |  Focused on
Máme tu listopad, pokud to nevíte milí drazí. Zima se nám blíží. A pokud si letos všichni Martinové seřídí hodinky správně a přijedou na blílém koni přesně 11. chtělo by to se na ně připravit. Na ně? Eh... chci říct na sníh...

A nakonec tu máme opět listopad...

4. listopadu 2012 v 10:17 | PJ |  Monthly
Zdravím všechny,
máme tu listopad a ačkoli mi nějakým prazvláštním způsobem uniklo magické datum 1. 11. vydávám tento článek až dnes- teď. Pojďme se opět s touto rubrikou podívat zpětně na říjen, co přinesl a odnesl. A pojďme se podívat, co nás čeká.
Táákže...

V předchozím- říjnovém článku jsem se vám svěřila, že nevím, zda-li s touto rubrikou pokračovat. Nevěděla jsem, jestli to není mrhání místem a časem koneckonců koho by byvilo stále číst, co ho čeká. Proto jsem tedy dala anketu z jejíž vysledků vyplívá že 100% lidí pokládá tuto rubriku za užitečnou. Tak dobře...

Ale měli jsme tu něco, o čem jsem vás v minulém měsíčníku neinformovala. Překvapení. Halloweenské překvapení v podobě téměř nepřetržité aktivity. Snad se mi povedlo vám těmi pěti články navodit tu správnou Halloweenskou atmosféru. Dle statistik to u vás mělo úspěch. Ačkoli jsem smazala počítadlo (Toplist) google analytics mluví jasně.
Musím se přiznat, že jsem toho v plánu měla více, ale čas mi to nedovoloval. Proto v příštím roce toho bude 2x tolik a mnohem lepší. Vždyť budu o rok starší, chytřejší,..
Ale proč to zde vůbec píšu. Pod tímto článkem naleznete anketu, která se vás bude ptát na váš nejoblíbenější Halloweenský článek zde na blogu.
Zaujali vás Televizní seriálové kostýmy nebo spíše recept na Halloweenské muffiny ? Měli jste Originální vyřezanou dýni nebo vás uchvátila povídka odehrávající se Jedné Halloweenské noci... ? A vůbec co Halloween a teda promiňte VY?

Hlasujte, hlasujte, hlasujte. Pokud chcete...

Jinak toho pro vás moc nemám.
Snad jen vám chci ještě sdělit, kde všude krom blogu mne můžete kontaktovat. A to na twitteru: @little_blogger budu táda, kdykoli přihodíte hashtag #askPJ, své otázky ale také můžete směrovat na ask.fm, nu a líbat ruce budu i za každý email na: mailing.pj@gmail.com a samozřejě komentáře.
Děkuji

Když nevíte, kdo jste...

3. listopadu 2012 v 16:49 | PJ
Podzim. Přes první znechucení tímto obdobím jsem se přenesla a teď? Když zrovna nepadá sníh, tak si to užívám. Melancholické období. Déšť, listy,..
Mám pocit, že se měním s ročním obdobím. V zimě prahnu po takové magické až pohádkové atmosféře. Přiznávám, že jaro mne zatím nějak neuchvacuje. Prozatím jej vnímám jako přechodné období. Pak léto. Léto ve znamení přátel, volnosti, nezávaznosti. A konečně podzim... Stávám se pomalu a jistě melancholikem vyhledávající samotu. Vidící krásu v prostých věcech a s neustálým nutkáním si všechno zapisovat a v hlavě tvořit povídky, básničky,... Zvláštní. Nikdy jindy taková nebývám, spíše pravý opak. Teď jediné, co chci je klid a čas na přemýšlení.
Jenomže problém je v tom, že toho se mi v těchto dnech dopřává minimum. Tak jsem se rozhodla, že si jej prostě vynutím. Vzala jsem teplou bundu,pohodlné boty a vyrazila do přírody. Vlastně do parku. Kde pozorujíc padající listy a křišťálové kapky jsem se vzdálila od tohoto světa víc než kdy jindy...
"Péťo...?" slyším hlas patřící člověku, kterýho už jsem tolikrát viděla umírat. (Bohužel pouze v mé hlavě.) Cítila jsem jak se mi stáhlo srdce a rozklepala kolena. Zmizet. Ale jak? Propadnout se. Ale kam?
"Ne... nech mě..." řekla jsem potichu a šla dál. On mne ale doběhl. Skvělé. Hale ho, bývalého fotbalistu. "Počkej, vlastně jsem s tebou chtěl mluvit." šel vedle mě. "Ale já ti nemám co říct..."
"To asi nemáš, oravda, ale mám kamaráda, co chodí k vám do školy." Opět se mi stáhlo srdce a tentokrát se protočil i žaludek. "Cože?! Kdo?"
"Kamarád, ale nepočítej, že ti řeknu jak se jmenuje, to totiž není podstatný. Ptal jsem se ho na tebe. Prý tě moc nezná, ale že jsi dost nesmělá a vypadáš spíš nevině..." zasmál se.
"Co je na tom špatného? Chceš mi tím něco naznačit?"
"Vlastně se chci zeptat, jestli to dá hodně práce takhle se přetvařovat."
"Proč myslíš? Jak přetvařovat?" nechápavě jsem se na něj podívala. Ne, ne, ne to jsem neměla dělat opět ten příšerný pocit.
"Víš ty totiž nejsi neviňátko. I když tak asi zřejmě vypadáš. Každý vidí blondýnku s modrejma očima, co se usmívá na všechny strany, ale neví, že za tím vším je pravý opak. A až se začneš nudit, začneš si s tím člověkem hrát jak se mu zachce." usmívá se a mluví s klidem, jako by vyprávěl pohádku.
"Děláš, jako bych byla ten chlápek ze Saw..." pokusím se odlehčit si situaci
"Ne to ne, ty jsi totiž horší, Péťo, na tom chlápkovi se hned pozná, že tě chce buď zabít nebo pekelně vyděsit, ale u tebe to člověk nepozná, naopak u tebe si myslí, že jsi andílek a ono ne."
Proč se mi chce brečet? Jindy by mi nic takového nevadilo. Ale no ták, to bude určitě tím podzimem, všechno vnímám až příliš dobře. "O co ti jde?!" vyhrknu.
On se pouze usměje. "Nevím, asi tě chci informovat, že jsem tě prokouk."
"Ale ne, ne, ne, ty mě vůbec neznáš. A ať už jsem se kdy chovala jakkoli, už jsi mě dlouho neviděl, co když jsem se změnila?"
"Jak je to dlouho, co jsem tě viděl naposledy? 3 měsíce? Ne, 2 měsíce? Ne, ty jsi pořád stejná, jen to teď bude trvat než si získáš figurky na svou stranu a z modrých očí vyletí blesky..."
...
Po příchodu domů, jsem se koukla do zrcadla. Oči mám pořád stejné. A nejsou ani tak moc modré, spíš šedé. Jako moje nálada... Je mi hrozně. Opět. Kvůli idiotovi, co mě chce rozhodit. Povedlo se. Manipulace, kolikrát jsem to slovo už slyšela. A ne, není mi to cizí, ale přeci jen už mě to nebaví. Vážně jsem teď jiná...