Z blogu na blogspot. Nová adresa: style-brunch.blogspot.com

Více informací zde.

Klapka, kamera, akce!

17. října 2012 v 22:01 | PJ

Říci, že vedu chaotický život by bylo poněkud nesprávné. Protože na období, které u mne právě převládá je slovo chaos trochu krátké. Od rána, co se probudím tak nějak kličkuji mezi školou, blogem, přáteli, láskami a sportem.
Hm.. práce kterou věnuji blogu není viditelná. Pořád to tu přežívá z článku na článek. Mrzí mě to. Zaberu. Ne, nechci nic slibovat. A to jak se věnuji sportu zase sice je viditelné, což mě těší, ale zase na mě teď vysí snad všechny kalhoty, co jsem doposud měla, takže mám snad pouze dvoje, které padnou bezvadně. Dost bídné. Taky mě to mrzí. Netušila jsem, že jsem byla tak tlustá... A to si ze mě dělávali srandu, že jsem anorektička. Pche! Ale co teď? Nakoupit nové věci? A jak? Každý něco potřebuje, každý mě stráášně dlouho neviděl. Každému jsem totiž dříve naslibovala, jak se sejdem a ono doposud nic.
A nejlepší je, když se zase naopak vy chcete s někým sejít a není to možné, protože se nikdy společně neshodnete na jednom termínu. Takových případů mám doposud zaznamenáno 5.
Mám chaos naprosto ve všem.
Ve vztazích s lidmi. V pokoji doma. Na stole tady v Praze. Ve skříni. Ve věcech do školy. V blogu. V názorech.... Mám pocit, že i počasí je teď úplně poblázněné. A lidi se zbláznili. Tak například dnes ráno mne honil bezdomovec. Celou cestu až na zastávku. Kličkovala jsem mezi budovami a on neustále za mnou. S igelitkou, plnovousem, prapodivnou čapkou a ještě prapodivnějším úsměvem.
Nebo zase jindy, o víkendu. Jsme vyrazili s Jackeline do parku. Nedaleko od tamtud je ústav pro duševně choré. Když to řeknu slušně. A zrovna se jedna skupinka klientů šla projít. Shodou okolností musela projít kolem nás když v tom se jeden od nich utrhl a vrhl se na Jackeline a strkal jí hlavu do klína. Teď se naplno projevil můj chaos v hlavě. Chtěla jsem se strašně smát, ale zároveň jsem se bála. Proto jem zareagovala jako naprostý idiot a řekla: "Můžete nás prosím vás nechat?" a vstala jsem, abych byla vyšší a tím projevila svou dominanci. Mé dominantní postavení, ale netrvalo dlouho. Z vteřiny na vteřinu ve mne byla malá dušička, když se klient narovnal a vydal se směrem ke mne. Ve svých botách jsem klopýtala pozpátu. Najednou si ve mne všechny orgány vyměnily pozice, protože on se přiblížil, chytl mne za ruku, přilepil si na ní nos a vůbec celý obličej a fuňel. Co bude teď? Běhalo mi hlavou. Vybavila jsem si událost ze začátku léta, kdy nějaký chlap ukousl bezdomovci kus tváře. Chce mi opravdu ukousnout ruku? Co mám dělat? Ječet? Kruci pomoc! Zrovna teď nemám pepřák.
Zachránila mne paní, která je mněla na starost. Zavolala si ho k sobě a řekla mi s úsměvam od ucha k uchu, že to on dělá, že si chce s ostatními podávat ruce. Otřeseně jsem s vrátila a svalila zpět na lavičku.

Vždycky jsem byla ráda, že mám zajímavý život. Že se nenudím. Že mám co vyprávět. Že budu mít co vyprávět. Ale mohlo by to přicházet všechno v trochu menších dávkách. Ale já mám vždycky moc extrémní výkyvy.

Proto teď jediné, co hledám je klid. Hledám ho všude. Po kavárnách. Zapadlých uličkách a krámech. Ve starých filmech. Ve vážné hudbě. V parcích....
Jako snílek vždy utíkám do svého světa kdykoli se mi naskytne možnost. A v tom mém světě mě nezajímá nic víc, než to že prostě jsem. Sedím zapadlá v křesle a nevnímám nic. Upíjím čaj a s každým douškem padám dál a dál. Za stálé výraznějších tónů Bedřichovy Vltavy jsem dál a dál od reality. Nic víc mne nezajímá.

P.S. Tento týden už zabírám. Překonávám tvůrčí krizi a rozjíždím se.
P.P.S. Tentokrát už opravdu.
P.P.P.S. A když ne máte právo mi tu napsat něco hodně hnusnýho, aby jste mě popohnali.
P.P.P.P.S. Ne? Ne? Tak nic.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Oli | Web | 18. října 2012 v 10:18 | Reagovat

Pěkný den Peti!:)
To, jak jsi své pocity a vše popsala, znamená, že ba právě naopak! Žádný chaos, ale máš naprosto přesně seřazené to, co je důležité. A jak o všem přemýšlíš, to se mi také líbí.
Jistě, že je viditelné, co na blogu uděláš, to mi věř. Preferuji, když je na blogu třeba méně článků, ale kvalitních (!!!), které mi něco přinesou a něčím obohatí. Když se něčemu přiučím. Upřednostňuji kvalitu před kvantitou. Právě KVALITU u tebe nacházím!
Blogy, kde vedoucí dávají třeba jen foto nebo klip a NIC nenapíší a v komentu máš za ně udělat článek? To ne. Ti mají za den třeba i deset článků, ale vlastně NIC!
U tebe vidím, že přesně víš, o čem píšeš a líbí se mi, JAK píšeš. A nemyslím pouze téma, ale dáváš si pozor i na pravopis. A ze své zkušenosti vím dobře, jaký čas zabere jeden článek, pokud má mít nějaký smysl. Takže to shrnu, JE vidět na první pohled, JAK se o blog staráš.
Teda ta "honička" s bezdomovcem i ten "zážitek" spolu s kamarádkou, to je strašné! A ta paní byla taaak v klídku. Tak, když to ten člověk dělá, tak ho hlídám, od toho tam ta paní je!
Jen pozor na ZAPADLÉ uličky!!
Ty posloucháš vážnou hudbu? Ani mě to nepřekvapuje. Vltavu jsem jako malá hrála na klavír, pak jsem se ale dala na mou lásku největší, pana Beethovena♥.
Článek je moc pěkný a určitě se budu těšit na další.
Měj se moc hezky!:)

2 Jackeline K. Taylor | Web | 18. října 2012 v 16:39 | Reagovat

No, s tim sportem bych já naopak potřebovala přidat! Asi nemam tolik času neboco, že to nejde vidět :/ Tak jsme si řekla že prostě musim víc :D A hned od víkendu a přes prázdniny chci tak 3x víc cvičit! :) A zážitek s "klientem" byl fakt horznej!

[1]: Jo, taky jsem si řikala jako to je tý ženský uplně jedno že se na nás vrhl? :D

3 D-Anne | 19. října 2012 v 21:06 | Reagovat

Můžu se větřít na tvůj seznam lidí 'na kus řeči'? :) Docela se mi stýská po našich společných cestách autobusem, nemám s kým probírat ty lehké-těžké záležitosti :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.