Z blogu na blogspot. Nová adresa: style-brunch.blogspot.com

Více informací zde.

Září 2012

"A to je pejsek?"

30. září 2012 v 19:56 | PJ
Někdy u mě nastanou chvíle, kdy se už ráno vzbudím a ačkoli třeba svítí sluníčko a je hezky moje nálada je obalená v mlze a dešti. Ne, že bych byla smutná, naštvaná nebo něco podobného. Všechno vidím a dělám zpomaleně, nad vším přemýšlím a namluvím toho o polovinu méně než jindy. Zkrátka se ve mne někdy probudí duše melancholika. A v takovém rozpoložení mne to táhne obzvláště na podzim ven. Sama. Venku pak v parku hledám útočiště, klid, místo na bloumání nad malichernostmi, ale i zásadními věcmi. Místo na tvoření povídek, námětů na romány, které nikdy nesepíšu.
Dnešek, ale ve mne probudil tuto šedivou náladu jinak než tomu bývá jindy. A to pouhou informací z úst mé babičky, že zemřela má oblíbená učitelka- družinářka ze základky. Ne, že bych nějak často chodila do ružiny, ale tuto paní učitelku jsem měla moc ráda. Byla to veselá a hodná duše. A obzvláště na mne byla milá jelikož můj děda byl nejlepší kamarád jejího muže. Ona, bydlela u kostela a vždycky nás brávala k ní na zahradu, pod podmínkou, že nebudeme moc vyvádět. Všechny nás pohostila něčím upečeným, co snad vytáhla zrovna z trouby.... Ale nechci z tadytoho dělat nějaké rekviem. Zkrátka chci říci, že mne tatoinformace sebrala tak, že jsem začala nad vším nějak přemýšlet. A tak jsem si dala do termosky horké Latté a vyrazila s knížkou jako dělanou na melancholické záchvaty: Pátou dohodu. Kdo zná, ví. Kdo nezná, doporučuju.
V parku jsem obsadila první lavičku co nejdál od dlážděné cesty, aby mne nikdo nerušil a začala číst.

"Hele mamí princezna." ze čtení mne vyrtrhl dětský hlásek nějaké malé holčičky. Za takovouhle lichotku jsem se na ní musela usmát. "Tedá paní. A hele má pejska. Spinká. Můžu si ho pohladit?" pokračovala dál ukecaná dívčina. Ale... co to mele? Jakýho pejska? Jestli nemyslí.... "No ale to je nějakej divnej pejsek, Adélko..." Áha. "Ehm.. to není pejsek, to je kabelka." řekla jsem rychle. Paní vypukla smíchy. "Já si říkala..." a tak rodinka pokračovala dál. Kromě padání žaludů nic, co by mne dál mohlo vyrušovat. "Dobrý den!" Ha! Vetřelci! Sousedi. Proč ti lidé zkrátka nemohou chodit po chodníčkách a cestičkách, to se jim vážně chce chodit po blátivých cestách a lesních pěšinách? Je sice pravda, že do lesa má tento park daleko, ale když je tu ta možnost jít si po cestě, kde si nezamažete bot, proč by jste chodili jinudy? Asi jsem neodhadla lidi. "Dobrý den." odpovím s úsměvem na pozdrav a chci si upravit neposedný pramen vlasů, který se mi uvolnil z culíku a v tom převrhnu termosku jejíž obsah se samozřejmě ihned vyleje. Má původní klidná nálada se začíná vytrácet a střídá ji vztek. Během jedné minuty jsem dočetla odstavec o tom, jak se nemáme nechat ovládat svými emocemi a v minutě druhé se mnou cloumá vztek, házím věci zpět dosvého psa...eh... chci říct kabelky a ubírám se k domovu. Tam mě čeká neblahé zjištění, že je neděle, já si musím sbalit věci a zítra napochodovat do školy. Tak mám po náladěa z rozpaků si jdu pustit Ghost Ridera s Nickolasem Cagem.

Prague Fashion weekend with HTC

16. září 2012 v 6:31 | PJ

čtvrtek, 13. září 2012
Na tento čtvrtek jsem se těšila už od začátku týdne. Ne proto, protože díky našemu geniálnímu rozvrhu končíme čtvrtky v 11:50, ale především, protože jsem se mohla stát spolu s Annette již podruhé součástí Pražského víkendu plného módy! A díky spolupráci s HTC jsem vám vše fotila jejich novým mobilem Desire X, takže i vy se budete moci těšit na reportáž z přehlídky ADO Zlín a Lady Vyvialové a také na informace ohledně tohoto mobilu, který bude v prodeji již koncem září.

I was so excited for this thursday. Not just because of our genius timetable thanks whitch we end at 11:50, but mainly because I had a chance be for second time with Annette on Prague Fashion Weekend. And thanks my cooperation with HTC I took all photos with their new mobile Desire X, so even you can look forward to report from fashion shows and even to review that mobile, which will be avabile in the stores in late september.


Takže doufám, že vám nevadí, že dnes tak krátce. Napsala bych reportáž hned, ale nechci aby se opakoval opět ten incident, kdy jsem článek na blogu zveřejnila o nšco dříve než na krásné, kde to u mě někdo zkopíroval a na krásné se řešilo, že jsem to zkopírovala já! Vydám oba články ve stejný den během příštího týdne. Také je toto první článek psaný dvojjazyčně, tak se moc nelekejte a na případné chyby mne prosím upozorněte, nějsem zrovna paní překladatelka, takže chyby určitě jsou.

I'm sorry that today so shortly. I could write report now but I don't want repeat the situation with un-named person who copy my text and when I post it on krasna.cz people was talking about me like somebody who copied. So I hope you understand. I'll post it on blog and on krasna.cz in the same time during this week. And this is even my first czech-english article. I'm not a professional translator, I know you find mistakes so please write me, I can correct it. Thank you.

Dneska budu dospělá nebo ještě dítě?

9. září 2012 v 19:54 | PJ
Ještě kousek. Chlácholím své nohy na třinácti centimetrových podpatcích při cestě do metra. Do poměrně plného vagónu vbíhám na poslední chvíli a zoufale hledám volné místo. Bingo! Támhle jedno vedle té jedenáctileté holčičky. (Soudě podle jejích výrazných naušnic, outfitu hrajícím všemi barvami a obarvenými černými vlasy s tyrkysovými a růžovými melíry.) Uhladím si své bílé, elegantní kostýmkové šaty bez ramínek z Orsay a pomalu usedám na sedadlo. Úleva. Kontroluji čas na svých nových hodinkách. 15:22. To znamená, že bych to mohla stihnout s elegantím spožděním, které se na dámu sluší. Z dlouhé chvíle z kabelky vytahuji mobil na kterém se po odemčení objeví tapeta hlásající: "Forever Young"

Jaká to ironie. Jak krásně si to protiřečím.

Již od svých 13-ti let se snažím chovat se, oblékat se, líčit se dospěle. Vždy jsem na první den do školy šla v dámském kostýmku a během školy chodila vždy elegantně oblečená. Na veřejnosti jsem se chovala vždy přehnaně "dospěle". Možná v tom hraje velikou roli výchova, ale nemohu říct, že mi tohle nevyhovuje. Když si děti hráli na písku já už tahala mamčiny boty a hrála si na paní "podnikatelku" už od 1. třídy jsem si vytyčovala různé cíle. A od 11-ti jsem si nalajnovala budoucnost. Ve všem hledám příležitosti, které mi mohou pomoci k získání toho, co chci. Mamka s taťkou za to jsou na mě hrdí. Babičky to berou jako legrační. Ostatní příbuzenstvo nademnou valí oči. A cizí lidé si myslí, že to vše dělám pod vlivem rodičů.

Pak jsou ale chvíle, které především začínají úderem 1. července a končí 31. srpna. To se ze mne stane neřízená střela. Spontálnost, neuvěřitelné množství energie, adrenalin a spousta dalších věcí nahradí mé dosavadní chování. Mé dosavadní cíle nahradí jeden- užít si prázniny naplno jako to bývá v hudebních klipech od umělců z 60. let. Elegantní styl vyměním za otrhané kraťasy, topy, sluchátka a všelijaké tapety, obrázky a podobmé motivy na styl právě "Forever young" nebo "Young, wild & free" atd. To běhám po ulici s přáteli v kraťasech a plavkách. Dělám různé blbosti nad kterými ostatní kroutí hlavou a jednoduše si užívám.


Bude mi teprve 16, proto se ke mne spíše hodí můj prázdninový styl života. To bych pak možná neměla problém, že když jsem byla 4 roky na gymplu spolužáci nechápali mé oblečení. Neoblíkala jsem se zrovna jako žena z Wall Street, nikdy se mi nelíbily kalhotové kostýmky, nebo saka s rameními vacpávkami, ale asi po 150-té říkám, že jsem měla ráda eleganci. Ale zkrátka (nechci je urážet) ti burani nechápali už ani boty s podpatkem (!)
A tak jsem šla na soukromou střední školu, kde by takovéto oblečení mělo být poviností.

Problémem je, že si nejsem jistá jak chci aby se mnou lidé jednali. Dokáže mě vytočit, když mi nějaké malé dítě řekne "Dobrý den!" v určitých sitacích mě štve, když někdo z řad příbuzných provokuje rodiče "Vždyť už za chvíli budeš babička/ dědeček" prostě se mi to nelíbí, ale také mi vadí, když se mnou někdo, kdokoli jedná jako s malou holkou.
Děsím se staří- dospělosti, ale zároveň se tak chovám.

Myslím si, že vím, co chci od života, ale když si ani nejsem jistá, jak se chci chovat, vím to skutenčně?

2. den

3. září 2012 v 13:49 | PJ
Kde bych chtěla být za 10 let?
Počkejte to je... eh.. 16 a 10.. ehm. Jo! Takže to už budu mít za sebou maturitu, vejšku. Jó zajímavá otázka.

Už po maturitě bych chtěla jít na vysokou do ciziny. Nevím, ale mám pocit, že tady v Čechách mě nic dobrého nečeká. Mým snem je studovat ve státech, ale určitě nepohrdnu tím, kdybych se dostala do Británie. Proto jsem i volila anglicko-českou střední školu.
Po vysoké bych se chtěla věnovat profesionální žurnalistice. Viděla bych se nejlépe jako šéfredaktorkou amerického Vogue (never say never) a nebo britské Elle.
Ze začátku to pro mne byl nesplnitelný sen, ale všechno je možné. Když mohl Rakušan být guvernérem státu Kalifornie, proč by nemohla češka být šéfredaktorkou nebo alespoň psát pro nějaký prestižní módní časopis?
Po tomhle sním už snad od 11- ti let, kdy jsem viděla film Ďábel nosí Pradu. Chtěla jsem prostě být taková jako Meryl Streep.
Spousta lidí o mě říká, že jsem ambiciózní workoholička. Když si vytyčím cíl jdu si tvrdě za tím. Hlava nehlava. Co na tom, že po tom samém touží milióny dalších, možná i lepších holek...

1. den

2. září 2012 v 13:22 | PJ
Můj současný stav. Hm.. Po několika opravdu trapných, nepovedených, zdlouhavých a více než složitých vztahů mohu konečně prohlásit: "Ano, jsem single!"
Ani nevím, proč z toho mám radost. Možná protože je to pro někoho jako já tak nejlepší. Mám ráda svobodu. Nesnesu, když se mi někdo míchá do života. Nesnesu přeslazené konverzace typu: "Já tě miluju víc!" - "Ne, já tebe..." Připadá mi to trapné a vůbec jakmile mám někomu říct, že ho miluju, připadám si nanejvýš poníženě, slabě, bezmocně...
Ne, že bych to nedokázala. Zamiluju se hrozně rychle, ale jakmile vím, že na to- na něj mám. Jakmile jsem už jenom krůček k tomu, abych s někým byla něco ve mě začne couvat.
Nikdy jsem neměla dlouhý vztah.
Ale ráda flirtuju. Ráda si užívám pozornosti kluků. Ráda si tak zvyšuju svoje ego.
Většina holek si vysnívá svatbu a rodinný život. Já taková nejsem. Zatím (bude mi teprve 16) pro mě je svatba znamení konce. Rodina, děti, stáří. Ne, děkuji.
Asi zním jako bláznivá puberťačka, ale takhle to cítím.

Rok jsem strávila nad jedním klukem. Chvíli jsme spolu byli, pak ne. Kamarádi, pak něco víc, pak dva lidi, kteří se nenávidí, zase kamarádi,... Nevím jak jsme na tom teď. Kamarádi ale ne, protože to je v našem případě nemožné. Jeden kamarád to kdysi odhadl už na začátku i když jsem ho odmítala poslouchat. Řekl, že jsme oba dva stejní. To, co na něm nenávidím sama dělám. I kdybychom se oba měli rádi sebevíc nikdy spolu nebudem. Zní to jako z filmu, kde nakonec spolu ty dva zkončí, ale u nás to tak nebylo. Teď po roce to definitivně zkončilo. Rok mi trvalo než jsem to ukončila. I když on mě teď nejspíš nenávidí, stále to vypadá jako by i něco vyčítal. Ale když se potkáme jsme jako lidé, kteří se nikdy nepoznali. A je to tak dobře. Muselo to zkončit.
S těmi předchozímy to byla větší legrace. Při vzpomínce na ně se i kolikrát válím smíchy. Nevím proč s ním to bylo tak těžké.

Nemám v úmyslu se vázat. Chci si užívat. Bez starostí. Bez žárlivých scén. Bez přeslazených řečiček, na které jsem nikdy nebyla. A jsem šťastná.

Ať si chlápek z Green Day třeba spí...

2. září 2012 v 12:44 | PJ |  Monthly

... já budu i v září makat. Slibuju.




















Vím, vím. To bylo slibování. "O prázdninách budu aktivní." "Bude tu jeden článek za druhým." A najednou červenec 10 a srpen 7.... Opravdu se moc a moc omlouvám. Berte ale prosím na vědomí fakt, že i já si chtěla užít prázdniny. To, že jsem ale stará slibotechna není pěkné.

Nemá cenu vám už naslibovávat první poslední. Takže stručně a jasně jdeme na info, jak to tu bude v září vypadat. O čem uvažuji a další zbatečnosti, bez kterých by jste se určitě obešli, ale proč vás tím nenalákat že?

Jako první se vám chci svěřit s tím, že jsem dlooouho uvažovala nad tím, že by blog byl psán jak česyk, tak anglicky. Vždycky, když jsem s touto myšlenkou přišla, ihned jsem ji zamítla. Bála jsem se, že tím ztratím polovinu vás návštěvníků. Ale pak mi na twitter přišla zpráva:

what about make your blog in english too ?

(omlouvám se, ale nejsem momentálně na svém notebooku, takže neumím na tomhle dělat screeny obrazovky)

Právě díky tomu jsem o tom uvažovala o něco víc. A když mi potom přišla nabídka spolupráce pro stránky http://uversitylife.com/ byla jsem rozhodnutá. Takže zkusíme to v září tím stylem jako to je například na těchto stránkách. Půlka česky pod tím překlad anglicky. Když to nebude dělat dobrotu. Přestanu.

Další co chystám je, že se zapojím do projektu 30 dní.
Zkrátka jsem to nevydržela! Bylo to všude a mě se to líbilo. Vím, že mnoho z vás nejspíš vvůbec nezajímám, ale mě se ta myšlenka líbí a přeci nemůžu být pozadu ne? Už jsem pro to vytvořila samostatnou rubriku.

Takže jak všichni asi dobře víte, zadání je takové:

1. den - tvůj současný vztah; jsi-li nezadaný/á, piš o tom, jaké to je být single
2. den - kde bys chtěl/a být za deset let
3. den - tvůj názor na drogy a alkohol
4. den - tvůj názor na náboženství
5. den - okamžik, kdy si přemýšlel/a o sebevraždě
7. den - tvé znamení horoskopu a jak si myslíš, že to na tebe sedí
8. den - chvíle, kdy ses cítil/a nejspokojenější se svým životem
9. den - jaká doufáš, že bude tvá budoucnos
10. den - popiš svou první lásku a první polibek
11. den - nastav svůj přehrávač na náhodný výběr a napiš prvních 10 písniček, které přehraje
12. den - popiš celý svůj den v heslech
13. den - kam by ses rád/a podíval/a nebo přestěhoval/a
14. den - tvá nejranější vzpomínka
15. den - tví oblíbení blogeři
16. den - tvůj názor na mainstreamovou muziku
17. den - tvé úspěchy a neúspěchy za poslední rok
18. den - v co věříš19. den - kdy jsi nerespektoval/a své rodiče
20. den - jak důležité je podle tebe vzdělání
21. den - jeden z tvých oblíbených pořadů
22. den - jak ses změnil/a za poslední 2 roky
23. den - 5 obrázků známých dívek, které jsou podle tebe atraktivní
24. den - tvůj oblíbený film a o čem je
25. den - někdo, kdo tě fascinuje, a proč
26. den - jaký typ lidí tě přitahuje
27. den - jaký problém jsi měl/a
28. den - něco, co ti schází
29. den - tvé cíle na příštích 30 dní
30. den - tvé úspěchy a neúspěchy za tento měsíc

A ještě jsem se zapojila do dalšího projektu. 365 dní. To je ten, jak se každý den vyfotí něco a hodí se to na net. Zjednodušeně řečeno. Vytvořila jsem si pro to tumblr, abych si tu v tom nedělala bordel. Takže kdyby vás to zajímalo určitě navštivte: http://pj-365days.tumblr.com

Jinak žádné velké novinky/změny nebudou. Jelikož je září, nevím jak to bude vypadat na nové škole, co se po mě bude chtít, jak to budu zvládat. S neaktivitou nepočítejte, články se tu objevovat budou 100%.

Jen tak výhledově vám oznámím, že se můžete těšit na reportáž z PFW. Módu ulice. Moje outfity.
A hlavně v květnu (ano už tak dopředu vám to oznamuji) pojedu na celý měsíc do anglie, takže se těšte na online módní zpravodajství, poznatky, zážitky právě odsud.

Omlouvám se, že je tento článek takový roztěkaný, zmatený a vůbec se nedá číst. Při myšlence, že už zítra mi to začne se opravdu nemůžu soustředit na nic.

Jiank na závěr chci říct, že jsem ráda za všechny vaše ohlasy ať už v komentářích, na twitteru, instagramu, nebo v mailu. Moc děkuju. :)