Z blogu na blogspot. Nová adresa: style-brunch.blogspot.com

Více informací zde.

Srpen 2012

bye summer

31. srpna 2012 v 14:23 | PJ

hello autumn

...

"Bye byeeee summer timeee..."
Začínám psát tento článek a venku prší. Kapky deště stékají po mém okně a bubnují do parapetu. Výhled z okna na všechna ta auta s rozsvícenými světly a na lidi s deštníky jak utíkají před deštěm. Do tichého rytmu kapek se přidává ťukání do klávesnice.
Nevím chce- li mě toto počasí naštvat, vyděsit nebo připomenot, že sluníčka a zkrátka létu už bylo dost. Teď, že přicháží povinnosti, práce, škola,....

"...Summer has come and passed,

the innocent cant never last;

Wake me up when

September ends....."


Bojím se podzimu jako čert kříže. Nechci ho. Chtěla bych mít prázdniny jako Phinias a Ferb (šmejdi!).
Loni na podzim jsem neměla zrovna nejúspěšnější období. Pár jedinců, kteří si vzpomínají na listopad 2011 ví- http://pj-web.blog.cz/1111/coffee-cigarettes
Vzpomínám si na ten pátek a následný víkend jako by to bylo včera...
Spolu se slupkou od banánu lítaly třídou i uštěpačné poznámky o "namyšlené blondýně" "rozmazlené holčičce" a když jsem chtěla něco namítnout ozval se hlas mého spolužáka "Pozor Péťo!" Podívala jsem se co se děje a vzápjetí mi přistála právě ta legendární slupka na hlavě. Chvíle ticha. Všichni napjatě čekali na mou reakci, která nepřicházela, tak tomu napomohly ty slečínky, které se začaly hlasitě smát. Uprostřed lidí, se kterými jsem ještě nedavno tak skvěle vycházela, jsem si připadala úplně sama. Potřebovala jsem na vzduch, nechtěla jsem na sobě nic znát, nesmí vědět, že jsem člověk a mám také city. Ne... utekal jsem na chodbu a seděla na lavičce. Přišlo ke mě pár kamarádů mezi nimiž byl i ten, který mě varoval před náletem banánu. Ptali se, co se stalo. Co jsem jim měla říci? Jsem přece silná. Nemůžu ukázat svou zranitelnost. (Bylo mi tenkrát 14, ok?) A tak jsem řekla, že tam nepůjdu, protože nechci schytat další ránu. Smích. A opět ticho. Ticho, které trvalo snad celou věčnost. Proč krucinál nezvoní? Teď, zrovna teď nemůže zazvonit o něco dřív.
Po tom tónu, který se v mých uších rozezněl jako symfonie jsem vyskočila a zaběhla do lavice. Tam se mě kamarádka zeptala, jestli je všechno v pohodě. Nic. Nikdo nepřicházel. Třída se opět začala bavit. Na můj účet. "Co banán?" "Banán? Máš ráda banány?" hahaha hehehe hihihi ... Fake smile číslo 560. Profesorka nikde.
Když jsem se ale nakonec dočkala i jí, osoby kterou upřímě nenávidím, říkala jsem si, že to bude fajn. Skrčím se za učebnici občanské výchovy a budu potichu ani se nehnu a budu naslouchat své sebelítosti. Paní profesorka zasedla za stůl. Překvapivě mou tváří neprojel úšklebek jako vždy. Přála jsem si být neviditelná. Když otevřela třídnici, já otevřela učebnici. Vytoužená chvíle klidu.
"Hej ty, co tam děláš?" Zmateně se rozhlížím po třídě. "No ty, nekoukej jak vrána, pojď sem a ukliď třídu!" Stále nechápu. "Já?" "No jasně že ty, kdo jinej. Podívej se jakej je tu bordel! Támhle ta slupka od banánu, u koše ten svinčík. No honem. Nezdržuj." Pomalu se zvedám. To nemůže myslet vážně. Neudělala jsem absolutně nic. Sbírám tu zatracenou slupku. Nenávidím banány. (Miluju banány.) Házím to do koše a odebírám se zpět k lavici. "Na něco jsi snad zapomněla" říká nepříjemným hlasem, ale stejně se z její tváře nevytrácí ten všudy přítomný úsměv "co to u toho koše?" "Ale paní profesorko, to je žvýkačka." "No tak jí seber a vyhoď ne?" Výraz zděšení. Do očí se mi hrnou slzy. Co teď? Mám ji jako vzít do ruky? Vztek střídá zmatenost. Zmatenost střídá sebelítost. Sebelítost střídá smutek. Třídou se ozývá smích. Začínají se mi třást ruce. Malá, šikanovaná holčina se zvedá a nese mi balíček papírových kapesníčků. Ona ví jaké to je. Nikdo se s ní nebaví. Ani já k ní nebyla vždy nejmilejší. Ona je jiná, moc chytrá, ale jinak se chová jako žačka z 1. třídy. Beru si od ní kapesníčky. Usmívám se na ni. "Děkuju." Pak ale hned skláním hlavu aby nikdo neviděl, že se mi po tváři kutálí malá slza. A další. Sbírám žvýkačku. Vyhazuji ji do koše a peláším k lavici. "Neber si to osobně, někdo to ale musel uklidit. Vždycky před hodinou by jste si měli zkontrolovat třídu, jestli tu není nějaký nepořádek, nebo to pak budete uklízet. Ták a teď se vrhneme na látku, zkoušet nebudu, už jsme promrhali hodně času takže..." Krávo blbá! Pomyslím si. A už nevnímám. Přežívám poslední minuty hodiny. Pak popadám tašku a jako první vybíhám ze třídy. Nedbaje volání ostatních. Nedbaje volání nikoho. Už chci mít u sebe to horké latté. Chci svých 5 minut klidu....

Rozepsala jsem se trochu víc než jsem měla v úmyslu. Vzpomínky se hrnou. Písmenka vyskakují na obrazovku. Moje obavy se násobí. Ano, je pravda že s příchodem sluníčka se situace na gymplu opět vrátila do starých dobrých kolejí. I když několik holek mne stále nemohlo, a vsadím se, že stále ještě nemůže, vystát. Já se všemi udržuji doufám snad dobrý kontakt. Ale tam už to zkončilo. Zase od znova. Nový start. A už za dva dny...

Proto se bojím. Podzimní sychravé počasí mi to připomíná. Moje podzimní deprese. Musím se vypsat. Musím si udělat další latté. Bez skořice. Bez příchuťe. S cukrem....

H&M Pleťové masky

30. srpna 2012 v 16:49 | PJ |  Reviews
Po včerejším článku, zde padla žádost o recenzi na H&M pleťovou masku. Takže jsem ihned žhavila klávesnici. Pouze bych se chtěla omluvit z nedostatku fotek, protože obě masky jsem již spotřebovala, takže musím vyjít s tím, co mám.
-
Při koupi jsem váhala, neočekávala jsem žádný zázrak. Přeci jen mě drží předsudky, že kupovat si něco podobného od nekosmetické značky není dobré. Ale zvědavost mi nedala, hlavně už jsem dlouho pokukovala po těch krásně vyšperkovaných krémech, tak proč nevzít rovnou i masku. Sice experimentovat takhle před začátkem školního roku ...


Relax

29. srpna 2012 v 11:59 | PJ
"Já si vznáším, já si létám nadzvukovou rychlostí. Já se vznáším, já si létám a činím tak s radostí..."
"I believe I can fly, I believe I can touch the sky. I think about it every night and day, spread my ings and fly away..."
... a kašlu na okolní svět!

Zjistila jsem, že moje povaha mi nedovoluje být dlouhodobě v depresi nebo nedej bože se stresovat kvůli něčemu. Vždycky po chvílích beznaděje, kdy jenom sedím a koukám do blba si řeknu něco ve smyslu tom, že "ono se to nějak vyvrbí..." a nastává chvíle, kdy si beru do rukou diář, který musím nejprve chvíli hledat, protože byl posledně spatřen jak letí tři metry ode mne, a plánuju co a jak dál budu dělat. A proto po dramatickém rozchodu, po hádkách se všemi obyvateli planety jedu na 150% ať už u blogu, nebo se (!) začnu věnovat i učení. (Druhá možnost znamená opravdu velký vztek kombinovaný s mým egem aneb "Já všem těm šmejdům ukážu! Až budu prezident....!")
No a teď? Teď jedu jenom na 99% a to en protože zatím všechno plánuju. A hlavně myslím na sebe. Rozmazluju se hodinkama, naušnicema, náramkama, sponkama, krémama, řasenkama, rtěnkama a sportuju! Sportuju a relaxuju.
-
TIP: The thoughts room a The quiet place jsou úžasné stránky na takovou tu relaxaci, když jste ve stavu, kdy máte všeho nad hlavu. Doporučuju vyzkoušet co nejdříve.
-
No a zpět sebestředně ke mě. Mám nové hodinky. Milujju kombinaci bílé a zlaté!

Melancholické bláboly o konci

26. srpna 2012 v 19:19 | PJ

...prázdnin.


"Poslušně hlásím, že jsem opět zde!" A ne zrovna v dobré náladě. Vlastně už ano, ale stále někde v hloubi mé mysli mě úžírá představa jednoho týdne svobody. Za týden budu nucena udělat za svým dosavadním životem tlustou čáru a jít dál. Konečně mi dochází, že ty časy, kdy jsem chodila na gympl už jsou prostě pryč. Dobrovolně jsem se jich vzdala a šla čelit "lepším zítřkům.." Ha! A co když ne? Navíc - a co mě štve nejvíc - mi za týden zkončí i mé nejmilejší léto, prázdniny! Sbohem sladkému nic nedělání, věčírkům, pláži, sluníčku, cestám, nekonečného času s přáteli.. počkat.. ok, tak ne moc nekonečného.

Když v hlavě projíždím, co všechno jsem chtěla udělat jsem naštvaná ještě víc! To je tak, když si člověk naplánuje co všechno by chtěl dělat. Ale jo, s Jackeline jsme si užili Sázavafest, nákupy, vlastně docela dost. Ale nevím, proč mám pocit, že mi to nestačí.
Také jsem poznala, že mám nejen skvělé kamarádky, ale i kamarády. Strávila jsem večer se dvěma kámošema, pivem a fotbalem. Ok, vlastně pivo nesnášim, nechutná mi, zdá se mi moc hořké a tak jsem jenom ucucla a dále pokračovala v plechovkách s coca-colou. No řekněte vy dámy, nechtěli by jste zapomínat na své ex-trapáky právě tím, že se chvíli přeorientujete na jejich vlnu? :D I když nevím, jestli i kluci při fotbalu sledují tu úžasně vymakanou postavu a na začátku zápasu i účesy jednotlivých fotbalistů...

Ale já jsem nenažranec, co chce víc! Rodiná dovolená... až zjistím, jak si jí užít, dám vědět.

No a tak si tu teď s pohledem upřeným do diáře zmatkuji. Nestíhám vůbec nic. Teprve dnes jsem si objednala učebnice, jejichž seznam mám již od června. Polovina už je vyprodaná! -Jak já nesnáším ty šprty, co si nakupují učebnice hned jak vědí jaké.
Na volitelné předměty jsem se jaksi také zapomněla napsat, takže můžu jen doufat, že nebudu jediná.
A ISIC kartu, která mi má sloužit jako vstup do školy taky nemám.
Nevím, co dřív. Dohánět, co jsem nestihla o prázdninách? Nakupovat do školy?
Ať jde celé Tesco a jemu podobné obchoďáky do háje s marketingovými tahy s názvem "Back to school!" Teď se nemůžu jít ani uklidnit jako správná blondýna pomocí nákupů. . Hned s pohledem upřeným na podzimní/zímní kolekce mi běhá mráz po zádech.

Ale teď, dnes, jsem klidná. Namíchala sem si CD mix, který obsahuje klidné písničky jako má například Lana Del Rey, pak balady od Scorpions, starou hitovku od Smetany- Vltavu a podobně. Mám zapnuté pouze žárovičky, stežené žaluzie, zapálené svíčky a za pravidelného usrkávání z horkého hrníčku plného latté píši tento článek, kde si vylévám tu shnilou část své mysli- perfektní pocit.

Módní událost roku opět zde!

24. srpna 2012 v 15:36 | PJ

Nenech si ujít již třetí ročník Pražského Fashion Víkendu!

Každý milovník módy si přijde na své ve dnech 12.-16. Září, kdy se přímo na Hradčanském náměstí u vstupu na Pražský hrad otevře náš starý známý Fashion stan. Právě z důvodu reprezentace České republiky se organizátoři rozhodli přesunout PFW z Pařížské ulice, kde se konaly loňské ročníky, právě na prestižní adresu Hradčan, kam například v roce 2009 zavítal i Prezident Spojených států Barack Obama.

Ovšem jedinou změnou tohoto ročníku nebude pouze místo konání, ale i to že PFW nebude už určen všem, ale pouze pozvaným hostům nebo lidem, co si zakoupí lístky za 250Kč za přehlídku.
Svou účast na akci potvrdilo už více než 20 českých designerů a značek. Mezi nimi se můžete těšit na Kateřinu Geislerovou, Jakuba Polanku, Natálii Steklovou, Zuzanu Veselou, Taťánu Kovaříkovou, Zuzanu Kubíčkovou a zančky jako je Blažek, Fendi, Karen Millen, La Perla, Pietro Filipi, S.Oliver a další a další.


Kolekce designerů budou kromě mola také reprezentovány v prostoru Fashion Showroomu. A kromě módních přehlídek organizátoři chystají i doprovodné aktivity jako například fashion talks, workshopy, výstavy,..


Za zmínku také především stojí značka s.Oliver, jejíž modely představí světoznámá modelka, bývalá Miss Word Taťána Kuchařová. Návštěvníci se na tuto exkluzivní přehlídku mohou těšit v neděli 16. Září v podvečerních hodinách. Ale tím tato spolupráce nekončí, protože již 19. Září propojí tato značka s Taťánou své síly podruhé a to díky charitativnímu shoppingu "s.Olidarita". Jedná se o nákupní akci v pražském nákupním centru Arkády Pankrác na ktrou budou pozváni i nějaké známé osobnosti v čele se samotnou Taťánou a zástupci z její nadace Krása pomoci. Hosté si zde budou moci pořídit zboží z nejnovějších produktových řad a výtěžek akce věnuje značka s.Oliver právě již zmíněné nadaci pro pomoc seniorům.



Pro detailnější info k PFW navštivte oficiální stránky http://www.praguefashionweekend.cz/ a pokud vás zaujal projekt s.Olidarita podívejte se na www.soliver.cz nebo http://www.krasapomoci.cz/

A pokud máš přeci jen nemáš na Pražský Fashion weekend čas, nezoufej. Po skončení víkendu se budeš moci těšit na reportáž se všemi detaily, takže se budeš cítit, jako by jsi seděla v první řadě.

Kuřecí Gyros nudličky

13. srpna 2012 v 17:09 | PJ |  Cooking with PJ
Ať je na tom řecko jak chce něco se jim musí nechat. A to jejich kuchyně, která je ideální na léto. Mám pro tebe připravený recept na to, jak si doma můžeš vykouzlit lahodné kuřecí "gyros" nudličky. A jelikož jsem v kuchyni úplný začátečník bude to i velice jednoduché.

Láska kvůli penězům?

7. srpna 2012 v 8:24 | PJ
Naše hodnoty se mění. Pro mnohé je honba za penězi vrchní prioritou.

"Ahoj Kami, tak co, nějaký nový objev?" mrkla jsem na svoji kamarádku po tom, co jsme se snad roky neviděly. "Uh… no někdo by tu byl, ale nechci nic říkat dokud si ho neotestuju." "Neotestuješ? Jak to myslíš?" nechápavě jsem se na ni podívala, vypadala, jako by ji mé vyzvídání na toto téma nudilo. "Ále, potkali jsme se na fesťáku, byl dost dobře oblečený a nemohla jsem si nevšimnout jeho nabyté peněženky no a tak jsem upravila make-up, vlasy a nahodila úsměv. Zbytek dne jsme strávili spolu, všechno mi zaplatil, ale víš, já mu to neuvěřím dokud mě na 'rande' nepozve na nějaký pořádný místo. Už mnohokrát jsem naletěla klukům, co vystavovali na obdiv peníze, které zrovna dostali od babičky k narozeninám a to mi za to nestojí." Nestačila jsem se divit, co z mé kamarádky vylézalo. Že by se z ní už ve svých 16-ti letech stávala jedna z těch, co o nich Rytmus zpívá tu ne tak lichotivou písničku? Nechtělo se mi ani věřit, že by někdo mohl opravdu uvažovat jako- zlatokopka.