Z blogu na blogspot. Nová adresa: style-brunch.blogspot.com

Více informací zde.

Abych nedělala ostudu svému znamení

18. července 2012 v 20:47 | PJ
O střelcích se praví: "Mají rádi tanec a hudbu, přírodu a všechno živé. Jsou to dobrodruzi a optimisté. " Ano, já se svým datem narozením 21. prosince se považuji za střelce (ačkoli jsem přímo na hraně sřelce a kozoroha), ale nedá se o mne říct, že bych byla nadšenec do přírody. Ale tak co, proč nevyměnit na chvíli svůj pohodlný život za trochu toho dobrodružství a nevyrazit kempovat?

Čert vem komáry, klíšťata a všelijakou havěť co se v přírodě nachází prostě si s sebou přibalím všelijaké přípravky proti hmyzu. Sice mne tato výbava stála přesně čtvrtinu místa v tašce (či jak nazvat to velké látkové zavazadlo bez koleček), ale aspoň jsem mohla odjíždět s klidným vědomím, že si na mé krvi nepochutná žádný parazitující hmyz. (Nikde v horoskopech nenajdete, že střelci jsou také strašlivě naivní.)
Výběr kempu a podobných "podružností" jsem nechala na ostatních. Z důvodu, protože se v těchto věcech opravdu nevyznám a jednak abych si případně mohla stěžovat a nepadalo to na mou hlavu.


Bohužel když jsme dorazili do kempu s tak krásným názvem "Soumarský most" nebo také "Soumarák" a já se po dvou hodinové cestě vyškrábala z auta na travnatém plácku u řeky nikde jsem neviděla připojení na elektřinu, žádné normální záchody a o sprchách se mi mohlo jen a jen zdát. V celém kempu byl pouze jakýsi bufet, kde z nealko nápojů měli pouze malé dětské džusíky v krabičce za 12kč. Nikdo mi nevysvětlil jaký typ člověka by od rána do večera chlastal.
Záchody byly suché a až někde v lese, takže muselo být velice dobrodružné se jít uprostřed noci projít za účelem vykonaní svých potřeb. A navíc někteří to ani tak nehrotili, takže jsme se nakonec všichni přesvědčili o tom, že není dobré sejít z cesty, protože hrozilo, že šlápnete do něčeho, do čeho byste šlapat nechtěli.

Pokusy sblížit se s přírodou, abych nedělala ostudu svému znamení, zkončili různě. První den jsme vyrazili na houby. Udělalo mi radost, že jsem našla dva pomerně velké hřiby a několik lišek. Vsadím se dokonce, že kdyby jeden z nás pokolena nezapadl do nějakého močálu či co, tak toho najdu víc. Horší už bylo zjištění, že různým motáním se houštinami a oddělením se od té starší skupinky jsme se nejspíš ztratili. A tak jsem potupně vyndala z kapsy mobil, zapla GPS a doufala ve štěstí. GPS nás vyvedla na silnici a po té už jsme se dostali do kempu. A na závěr jsme ani nevěděli, co s nasbíranými houbami udělat s tímto bych opět chtěla říct hlídačce kempu, že opravdu není za co děkovat.

Po sundání promočených bot z bolavých nohou sem zjistila jak moc kvalitní spreje proti hmyzu si s sebou vezu. Po krku mi lezlo jedno klíště, které jsem naštěstí setřásla dříve než se pokusilo udělat ten největší prohřešek ve svém životě, a na lokti mám (ještě teď) kousanec od komára.

Druhý den jsem odmítala opustit naše místo a i když skoro celý den lilo ("Co si stěžuješ? Jsi přeci na Šumavě.") jsem pomaloučku vlezla do Teplé Vltavy. Nechápu, kde přišli k tomu "teplá",protože to, v čem jsem měla nohy se nedalo říkat teplá. Od nás všech,co jsme ve vodě byli šel kouř (teda odemne né, já v té vodě pouze stála to ostatní "borci" se potápěli) z toho jak to bylo ledové. Ale na tento zážitek jen tak nezapomenu. Já, která se sprchuje téměř vařicí vodou. Já,která když nesvítí sluníčko má na sobě tři vrstvy teplého oblečení.
(Při koupání do kamaráda údajně vrazila ryba, což rozhodlo o mém rychlém útěku z vody, a mě kouslo hovado do nohy.)

Třetí den byl pro nás osudový v tom, že jsem se rozhodla, že takhle to asi prostě dál nepůjde. Vlasy jsem měla jak zmouklou slámu, v té zimě se opravdu blbě spalo, všechny boty jsem měla promočené, nebylo čistého oblečení a nemohla jsem se zbavit pocitu, že se snad udrbu jestli se okamžitě nedostanu do sprchy. Takže čtvrtého dne hurá do Prahy!

Tak jsem strávila 3 dny s rukama spjatýma s přírodou. Asi se horoskopům vážně nedá věřit. S dobrodružstvím a přírodou to tak přehánět nehodlám. Zůstanu raději u pláží, hotelů, chat a podobných zařízení.

Tímto bych chtěla složit obrovitánskou poklonu těm, kteří v podobných podmínkách dokáží vydržet celý týden.


P.S. Cestou jsem si děfinitivně oblíbila krávy respektivě telata! Na dálku to vypadá jak velký divný... tele. Ale z blízka to má úžasnou hlavu a... prostě je to takový roztomilý telátko.

P.P.S To mi připomělo mou hrůzu z koz. Protože, když sem byla malá (12let) jedna koza se rozhodla mě honit po celé louce, zatímco moji rodiče se bavili na můj účet tím, že natáčeli můj zběsilý útěk.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lola BlauGrrana | Web | 18. července 2012 v 20:48 | Reagovat

:D Tak tento článek mě fakt pobavil! :D Dneska mi to zvedlo náladu do nebeské výše :D

2 Merveilles | Web | 18. července 2012 v 20:51 | Reagovat

Čemu se smát dřív? :D Předstvě někoho jako ty v kempu nebo toho jak někoho honí koza? :D To je TOP prázdninový článek na celém blogcz :D

3 El | Web | 18. července 2012 v 20:58 | Reagovat

Zabito :D :D :D :D Se budu smát ještě večer :D

4 *Ej* | Web | 18. července 2012 v 21:06 | Reagovat

Konečně zase parádní článek :D

5 Jackeline K. Taylor | Web | 21. července 2012 v 19:32 | Reagovat

:DD hmn... Já jsem teď taky na Šumavě, ale  trochu jiný podmínky... vytopený barák, wifi... :DD Ale na Soumaráku jsme se byla jednou koupat, takže moc dobře vim jakou teplotu má voda :D

6 Syrion | Web | 26. července 2012 v 21:17 | Reagovat

Taky jsem Střelec šmrncnutej Kozorohem. :D Když jsem byla malá, rodiče mě nutili jezdit na skautský tábory. Dva tejdny bez sprchy, teplýho místa na spaní a kdovíčeho ještě. Samej komár a pavouk. Nesnášela jsem to :D Ale teď už mám vztah k přírodě pozitivní, bydlíme u lesa, takže se tam pořád chodím procházet.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.