Z blogu na blogspot. Nová adresa: style-brunch.blogspot.com

Více informací zde.

Červen 2012

Když něco začíná..

29. června 2012 v 23:14 | PJ

..něco musí zkončit.

Konečně. Je tu pátek a s ním i konec školního roku a začátek prázdnin. Prázdnin na, které jsem se těšila už od poloviny září. Ale teď se u mě pocity střídají jak na běžícím pásu. Ranní strach z celého dne vystířdal při převzetí vysvědčení nával adrenalinu. Dále pak při takovém tom posezení s už bývalými spolužáky se zase dostavil pocit, že jsem mezi svýma. Při popíjení míchaných nápojů nás všechny naplnil příval vzpomínek.
Čtyři roky strávené na gymplu se zdáli být věčné, ale nemohli jsme se zbavit ani pocitu, že to všechno uteklo moc rychle. Obzvláště pak ten poslední rok. Tento školní rok byl snad nejkratším, nejhorším a zároveň nejlepším. V první polovině to bylo příšerné a ta také rozhodla o tom, že přestoupím. Dokončím tento rok a půjdu si dál svojí cestou. Na "lepší" školu. Za "lepšíma" lidma. Ale s prvními paprsky jarního sluníčka začaly rozmrzat i vztahy, které jsme měli mezi sebou. Ačkoli jsem své rozhodnutí nezměnila a rozhodně toho nelituju. Dnes jsem opouštěla několik lidí a i celou tu strašně nenáviděnou školu se slzami v očích.
Proto po příchodu domů jsem nevěděla, co dělat. Smát se, nebo brečet? Radovat se, nebo litovat? Kam jít? Co dělat? Co poslouchat?
Nakonec po vzoru správných puberťček jsem si zabrečela a zasmála se.
Stav ve kterém jsem momentálně je už trošičku vyrovnaný. Porozumění jsem totiž našla opět v hudbě. Konkrétně teď mé pocity a myšlenky vystihuje písnička Astronaut od Simple plan.





















Mám strach. Bojím se toho co bude. Připadám si jako někdo, kdo neví kde má domov. Už nepatřím ani na gympl a ještě nepatřím ani na novou školu. To nám ty prázdniny pěkně začínají.
Taťka mi řekl, to nejhorší, co jen mohl říct a to: "Zklamala jsi mne.", když zjistil mé známky. Mamka se mě snaží rozveselit, ostatní příbuzní také. Moje čtyřletá sestřenka mne vyhodila ze zahradní houpačky a do očí mi řekla, že mám křivý nohy. (Vážně? To jako fakt?) No a před roční sestřenkou se držím v přiměřeném odstupu. (To dítě je tááák upatlaný.)

Sláva nazdar depresivním náladám a článkům!

It´s only Rock and Roll, baby

26. června 2012 v 16:45 | PJ

cause I was born to be wild


Nejlepší pocity na světě

26. června 2012 v 10:49 | PJ
-Spát dlouho
-nemít žádné domácí úkoly
-být zamilovaná
-první letní návštěva pláže v létě
-úsměv od někoho speciálního
-když se lidé smějí vašim vtipům
-obejmutí, které trvá déle než minutu
-prohlížení starých fotek a vzpomínání na šťastné chvíle
-když vám někdo řekne, že vypadáte skvěle
-když si někdo všimne nové kabelky, za kterou jste dali nehorázné peníze
-když najdete plavky přesně podle svých představ
-když vyhrajete v hádce
-když se už nemůžete dočkat letní dovolené
-když chytnete dokonalé opálení
-když koupíte něco úžasného ve slevě
-když někdo ocení vaši práci

Paris Baby

19. června 2012 v 19:54 | PJ |  Reviews
Poslední ze čtyř variací vůní od Elite je inspirováno městem lásky. Paris Baby splňuje vše, co by měla Paříž mít. Je romantická a ženská.
Převažující jablečná vůně s opět květinovým srdcem je, de mého názoru, o něco lehčí než její předchůdkyně. Jako ostatní je ale velice dobře zapamatovatelná a každý si vaší nové vůně na 100% všimne. Ale postupem času se pomalu ztrácí.

Paris Nails

14. června 2012 v 17:59 | PJ |  Nail art
Tak když už to tu celé máme tématicky laděno do Paříže- článek, okraje atp. tak nesmí chybět ani nailart.
Profitez-en! (Užijte si to!)

Ach! Krásná Paříž.

11. června 2012 v 20:55 | PJ
Nejromantičtější město světa. Jedno z nejkrásnějších měst Evropy. Město módy. Značka luxusu. Místo, kam by se chtěl každý podívat. Místo, kde by všichni chtěli prožít nějaký ten románek. A proč ne, že?
Měla jsem tu čest projít si různá zákoutí Paříže, romantické uličky, velké bulváry a vyšplhat se na nejfotografovanější stavbu světa.
Budu upřímná. Možná nejsem dostatečný romantik. Možná neumím koukat tak jako dva milenci toulající se tou krásou,ale když jsem šla podél Seiny, nemohla jsem si pomoct. Víte ono kromě toho, že čtete francouzské nápisy nebo kolem vás projde více černochů než bělochů a nebo že je dost velká pravděpodobnost, že vás sejme cyklista, je to skoro to samé jako když jdete po Praze podél Vltavy. A z krásné Eiffelovky mne ještě teď bolí nohy při vzpomínce na tu obrovskou frontu. Ale nechci být příliš kritická.
Nechci křivdit těm krásně vonícím pekárnám, stylu snad věčně štíhlých francouzek, stylovým budovám, věčně veselým chlapíkům s harmonikou, svému odrazu v naleštěných výlohách butiků jako je Louis Vuitton, Dior, Chanel. Nechci křivdit té krásné řeči ve které i ta nejhrubší urážka zní jako kompliment.
Překonat strach z výšek a odhodlat se vyjet výtahem až do posledního podlaží Eiffelovky pro mne nebyl problém jelikož se výšek nebojím a nemusela jsem se ani děsit podlah skrz které vidíte až dolů. Díky bohu za ...beton?..
Výhled stojí za to už v prvním patře, ačkoli opravdu když už tam jednou jste byla by chyba nepřiplatit si a vyjít až do 3.

Nejsem ten tip člověka, který by jako blázen létal po památkách a zajímal se o to, kde kdo seděl, kde se kdo narodil a umřel. Neumím dostatečně ohodnotit dokonalou ukázku gotického stropu. Takže by odemne bylo nanejvíc trapné abych se o to pokoušela. Ale co dokážu ohodnotit je dobré jídlo. Jsou dvě místa, kde bych chtěla snídat. U Tiffanyho a v Paříži, protože jejich croissanty s dobrým Latté se nezapomínají. Nebo jejich velké bagetky. Obraz postaršího pána na kole s taškou ze které kouká kus dlouhé voňavé bagety, vystřižený jako z nějakého filmu nebo pohlednice mi v paměti zůstane ještě dlouho.
Také jsem se chtěla na vlastní oči přesvědčit, v čem spočívá ta krása a elegence skutečných Pařížanek. Tam totiž neexistuje vyjít z domu neupravená. U nich ležérnost rozhodně neznamená velká vytahaná mikina,ale dlouhý elegantní svetřík s vhodně zkombinovaným outfitem. Vše musí být tak jak má a ne jinak. Nač experimentovat s barvami, když se může vsadit na starou dobrou klasiku barev jako je černá, bílá, staroružová, fialková a jim podobným.

Také jsem zažila ten moment, kdy na mě jako na Marylin Monroe foukal ze spod chodníku proud teplého vzduchu. Škoda jen, že jsem při tom nevypadala jako ona. Její krásné šaty v mém případě nahradili džíny, vysoké podpatky obyčejné tenisky a dokonalý účes vlasy na způsob elektrická zásuvka. Takže rocking homeless look. A navíc jsem odtamtud byla vyhnána hrubým: "Bacha!"

Je mi jasné že po dni stráveném v Paříži se nemohu pokládat za znalce. Chtělo by to více času. Tak třeba za rok. Třeba s někým po boku...

Here comes the sun...

1. června 2012 v 15:04 | PJ |  Monthly

...tudududu











Vždy s příchodem článku si uvědomím, jak ten čas letí. A vždy mnou projede vztek při zjištění, že z toho co jsem chtěla udělat nakonec vzešlo jen 50%. A že z "To mám ještě dost času" se vyvinulo "nemám čas" Ale jelikož je tu léto, což samo o sobě znamená hromady času mohu slibovat vesele dál, ale předtím menší květnová rekapitulace.

Opět jste nezklamali a na mé předchozí "napomenutí" jste konečně začali hlasovat v anketě. Takže otázka: "Budete ochotni nadále hlasovat v anketách?" nezůstala bez odpovědi.
155 lidí oproti 8 se mi zdá, že dává jasný vysledek. A je to skvělé a móc mě to potěšilo! Ale teď mluvím jako učitelka na své žáky, když je chce pochválit za dobře vykonanou práci. A to vážně nechci.

Jinak květen nepřinesl nic zajímavého- chtěla jsem toho víc. Místo toho jste tu měli pouze velké množství reportáží a sem tam ten deníček. Ale červen by měl být trochu jiné kafe. Moje plány?

Někdo si už možná všiml, že máme s Jackeline na twitteru společný profil: @United_bloggers. Pokud máte twitter, tak určite klikněte na follow, protože tam se dočtete s předstihem spoustu novinek atp. Jinak pokuid nemáte twitter a ani nemáte v plánu si jej zakládat, nezoufejte. Stejně jako mám v menu přehled nejnovějších tweetu z mého osobního účtu, přibyde nám tam ještě jeden z united_bloggers. Mimochodem také bychom rádi do budoucna tento náš účet i rozšířili, takže je možné, že k sobě přitáhneme ještě nějaké další - dobré- blogery/blogerky.

Také už konečně máme s Jackeline i společný youtube kanál. Zatím tam naleznete pouze video s reportáží z Alcina kompakt show, ale časem tam plánujeme přidat návody -DIY, různé krátke videokliopy zkrátka tak nějak vše. + k tomu máme ještě kanál speciálně s účesama. A překvapivě, tam budou pouze účesy. Aby v tom nebyl zmatek. Budeme rádi za každý odber , like, komentář. Zkrátka jakýkoli projev vaší aktivity.

No a jako poslední věc bych vám chtěla vzkázat, že bude menší změna designu... no opravdu malinká. Zkrátka jsem se rozhodla měnit motiv okrajů podle příležitostí, nálad, módy,...

No a na závěr opět co za články můžete očekávat?
Těšte se na módního průvodce Paříží a Londýnem, deníčky, fejetony, budeme spolu vařit (jelikož to neumím tak návody/ recepty budou psány pro blbce typu já), outfity a jelikož už dlooouho jsem nepřispívala na krásnou nějakými články a spolupráci s nimi bych nerada ukončila, takže i "radící články" zde budou.

Jo a abych nezapomněla. Chci upozornit na nepřítomnost od neděle 3.6 do pátku 8.6. jelikož budu někde v rodinách po Londýně a to se bude opravdu těžko chytat internetové spojení abych vám mohla napsat článek. Takže doufám, že to pochopíte a případně při dlouhé chvíli si najdete něco v archivu. Nebo sem ani chodit nemusíte. Přednastavovat nic nebudu. Jenom focused on bude, pokud se mi povede jej ještě dneska nebo zítra sesmolit.
A pro dnešek to je vše.
Za měsíc.
Vaše