Z blogu na blogspot. Nová adresa: style-brunch.blogspot.com

Více informací zde.

Listopad 2011

Keep Calm&Drink Hello Kitty

28. listopadu 2011 v 20:04 | PJ
To takhle jednou u nás začali prodávat dětský "drink" Hello Kitty v plechovce. Hádejte, kdo si ho jako první šel koupit a kdo si ho asi jako jediný stále kupuje?
Na mou obhajobu... Víte, že má v sobě spoustu vitamínů, jako třeba vitamín B ? :D

Važ si sama sebe...

27. listopadu 2011 v 14:31 | PJ

...nebo si najde jinou.


"Tak co jak vám to šlo?" zeptala jsem se svého kamaráda do telefonu jen co se vrátil ze svého rande s novou, pro mě ještě neznámou, slečnou. "No ani mi nemluv! Bylo to stašný!" řekl podrážděně. "A jéje... Jak to?" "Ona je hrozná! Vždycky když jsem se snažil být milej ona to zkazila! Prostě šli jsme kolem nějakého obchodu, kde byla na plakátu nějaká modelka nebo co a ona řekla, že by taky chtěla mít takové vlasy. Ale já jí řek, že ona je mnohem hezčí než ta na tom plakátě a že by klidně mohla jít dělat modelku, a víš co ona řekla? 'Já jo? Nebuď vtipnej!' Ale já to myslel upřímě!" Musela jsem se zasmát. "To holky dělají. No ták, přece jí kvůli tomu nepustíš k vodě ne?" On si povzdechnul. "Ale kdyby to bylo jednou to je furt! Kdykoli jsem jí řek něco pěknýho. Víš že má krásný oči? Takový ty čokoládový, krásný. A když jsem jí to řek sklonila hlavu a řekla 'Nemám, vůbec se mi nehoděj k vlasům...' A já už neměl ani sílu jí něco řikat. Když je blbá. Vím že to holky dělaj,ale nechápu proč. Jestli si myslí, že je budou všichni ujišťovat o opaku... Mě už to každopádňe nebaví!" řekl rozhořčeně....

Vlastně měl můj kamarád pravdu. Znám nespočet holek, kteří o sobě říkají jak jsou ošklivé a mnohdy to třeba ani tak nemyslí, jenom chtějí slyšet opak. Proto ti říkám, nedělej to. Skutečně tím své okolí akorát otrávíš. Klukům,alespoň těm co znám, se líbí, když je holka sebevědomá a má se ráda taková jaká je. Naše nedokonalosti jim můžou přijít svým způsobem roztomilé. A vůbec, když už s tebou někdo někam jde, znamená to, že k tobě jisté sympatie cítí.
I když zrovna nehýříš sebevědomím a máš nějaké komplexy, i když vůbec nevím proč bys je měla mít, tak se před ostatními neshazuj. Když na to neupozorníš, tak si třeba ani nikdo nevšimne, že máš velký nos.
Buď svá a važ si toho jaká jsi. Víš, na světě jsou lidé, kteří by dali cokoli za to, aby měli problémy třeba ajenom s akné, rovnátky, váhou... jsou lidé, třeba i holky v tvém věku, které nikdy nebudou normální. Viděla jsem jednou dokument o holčičce, která, když jí byl pouhý rok, uvízla v ložnici, která byla v plamenech. Byl zázrak, že to vůbec přežila. Ta holčička nemá vlasy, absolutně zdeformované končetiny, obličej... Ta má právo si stěžovat,ale ty? Buď šťastná. Určitě máš na sobě něco krásného. Koneckonců Každá jsme dokonalá!

Friends

26. listopadu 2011 v 13:56 | PJ
Konečně nějaké ty fotky. Doufám, že se budou aleaspoň trochu líbit. Celé to byla jedna veliká inprovizace večer na houpačkách, na dětském hřišťátku s nápojem HelloKitty v plechovce.
Fotografka: Já i JK
Bruneta: JK
 

Pulse

14. listopadu 2011 v 19:38 | PJ |  Nail art
Nail art na tento týden jsem zvolila pulse.. Ať se líbí :)

Coffee&Cigarettes

10. listopadu 2011 v 19:56 | PJ
"Jedno Latté se skořicí prosím" hlásím již z dálky do okýnka "Kafíčka"- zdejšího Coffe shopu. Prodavač se na mě mile usměje, ještě aby ne, když už mě dnes vidí po druhé...

Každý máme nějaký zaručený způsob na odhánění depresí. Někdo vykouří několik krabiček za den, někdo si něco někde šlehne, další se utápí v litrech alkoholu. Já si za ten nejhorší týden úspěšně vybudovala závislost na Latte. Ono vlastně na kafi obecně. Jsou lidé, kteří jsou po pár doušcích hrncích silné kávy agresivní (znám takové),ale mě to naopak nehorázně uklidňuje.

Měla jsem se skvěle. Báječné přátele, skvělý, spokojený a poměrně i poklidný život. Nebyla jsem ani hvězda třídy ani outsider. Prostě skvělé, skvělé, skvělé. Pak z ničeho nic nastal zlom. Moji spolužáci si ze mě začali utahovat. Mysleli si, že mě to baví, mysleli si, že jsem silná a že to zvládám. Snažila jsem se za falešnými úsměvy skrývat všechny ty pocity. Dařilo se mi to úspěšně, všichni si mysleli, že mi to nevadí, že rozumím jejich srandě. Popravdě řečeno, všechno co řekli, udělali... to všechno mi rvalo srdce.

Proto jsem se potřebovala nějakým způsobem uklidnit, a tak vznikl můj rituál: ráno 2x, odpoledne 2x a na večer 1x Latté, případně Mocha nebo výjmečně Cappuccino.



















A byl tu moment, kdy se můj "týden v depresích" chýlil ke konci tím slavným víkendem. Kdy jsem byla už tak vycuclá, že mě dohnala k slzám i má malá sestřenka, která mě úplně zastoupila v mých funkcí, kterou jsem svědomitě vykonávala už od 1-2 let, a to ve funkci "vrchní pomocník při sfukování svíček a zároveň jejich likvidaci z dortu" dále pak v roli "rodiného miláčka" no a nakonec i v roli "rozbalovač dárků". Aby jste rozuměli bylo to na dědově oslavě narozenin.
A neděle byla naprosto zabijácká. S rodiči jsme si nějak neporozumněli. Takže jsem večer strávila zavřená v pokoji s obrovským hrnkem espressa, papírem, tužkou, sluchátky a v neposlední řadě, jednou jedinou "památeční" cigaretkou.

...Sedím na parapetě a koukám z otevřeného okna ven. Pomalu vydechuji kouř ze své jediné cigarety, která měla být upomínkou na doby, kdy jsem zkoušela kouřit. Nikdy mě to nelákalo tak jako právě teď. V uších mi zní všechny možné depresivní písničky co znám a to na plné pecky a v hlavě se mi honí jen jediná otázka "Co bude dál?" Ale nedaří se mi dát jí odpověď ačkoli může být tak prostá. Prostě žít dál, jako by se nic nestalo,ale stojí mi ten život vůbec za to? Odkašlu si. Na chodbě slyším kroky a do mého pokoje skrze dveře proniká nepříjemné světlo. Je mi jedno, že mě naši uvidí. Stejně si myslím, že to musí cítit zatím ale nic neříkají...
(Úryvek z mého "vypsávání" se ze starostí)



Ten den jsem řekla a udělala spoustu věcí. Zkrátka u mě nastal zkrat, černo před očima! Naštěstí můžu už bezpečně říct, že tento týden je úspěšně za mnou a už doufám jen v nejlepší. Zvláštní jak když je člověk na dně napadají ho takové pitomosti, jako například skoncovat se vším. Je to hloupost, život je někdy svině a dokáže být nehorázné zákeřný, zamotaný,ale věřte mi že tak jako jsou chvíle, kdy jste totálně na dně jsou i chvíle, kdy jste královnami situace. I na konci filmu je vždy všechno v pořádku a když není, tak to znamená, že ještě není konec.

Chaos

7. listopadu 2011 v 21:26 | PJ |  Nail art
A je tu pondělí a s ním i další nail art. Tentokrát i s krátkým návodem.
Celé je to rychlé a jednoduché.
1. Naneste na nehty silnou vrstvu podkladové barvy (já zvolila bílou)
2. Nečekejte až to uschne a co nejrychleji nechte na libovolné místo skápnout kapičku druhéhol laku (já mám růžový)
3. Vezměte párátko nebo nějaký podobný předmět a z té kapičky to pomalu libovolně roztírejte. Každý nehet bude jiný a originální.
4. Nechte zachnout a pak jak jste zvyklé přetřete vrstvou bezbarvého laku.
Smozřejmě před celým lakováním nehty upravte tak jak to děláte a naneste bezbarvý podkad ;)
Hodně štěstí a na další se těšte příští pondělí.

Superman!

3. listopadu 2011 v 18:28 | PJ |  Nail art
Určitě už jste si všimli, že je to všude samý superman. Tak aby toho nebylo málo...
Jinak nejsem ten trpělivý člověk, co by si s tím vyhrál a ani neumím krestlit pořádně supermanovo "logo",ale prostě jsem to musela udělat a víte proč? Protože jsem si to zamilovala (ano až teď). Dříve mě superman pořád rozčiloval, není snad jediný člověk co by neměl to kýčovité tričko. Nic mě nerozčiluje víc, než to, když si zamiluju něco co jsem nenáviděla ale holt... co nadělám. Ale o tom teď jsem vůbec mluvit nechtěla...
Zkrátka vím, že na tomto nail-artu najdete spoustu chyb,ale mělo by vám to sloužit spíše jako inspirace.