Z blogu na blogspot. Nová adresa: style-brunch.blogspot.com

Více informací zde.

Říjen 2011

Halloween

31. října 2011 v 19:59 | PJ
Zdravím vás všechny. Měli jste tu různé fotky na téma Halloween, které chci završit mým uměleckým dílem, mou halloweenskou maskou. Užívejte Halloweenské pondělí a mějte se rádi - peace :D
Použitá líčidla: Tužka na oči, bílé a černé stíny, rtěnka, tvářenka

Krvavé nehty

30. října 2011 v 15:09 | PJ |  Nail art
A máme tu první nail art. Je to naprotsto jednoduché, myslím, že návod potřebovat nebudete, stačí vám červený, bílý a bezbarvý lak na nehty+ ten červený musí mít úzký štěteček no a stačí si s tím trochu pohrát. ;)

Pozor na upíry...

28. října 2011 v 23:25 | PJ
Mám pro vás speciální Halloweenské fotky, které jsou zároveň i reakcí na vaše přání, abych se vyfotila jako upír. Máte to tu. A fotek si važte, protože jsme kvůli nim museli na židovský hřbitov (který je obvykle zamčený), napatlat na sebe kečup (který už si jen tak nedám) a já se vám tááák bála :D

Pokračování v celém článku

Proč si dělat všechno těžké?

27. října 2011 v 11:56 | PJ
Ležím na posteli a pohled upírám na plamen svíčky jehož světlo poskakuje po místnosti ..."I'm Gonna Make A Change,
For Once In My Life" ... pitomá písnička! Co když je to chyba?

Aby jste rozuměli, včera byl vážně divnej den- z mojí strany. Začalo to nevinou písničkou od Michaela Jacksona a Johna Lennona, které jsem si do mobilu stáhla ráno. Pokračovalo to nedměrným množstvím Latté, které jsem měla s Dotty Anne ráno a pak ještě 3x doma, jelikož mi nějak moc zachutnalo. No na svém se podílelo depresivní podzimní počasí, které mě táhlo ven se psem do toho deště ačkoli ten moc nadšený nebyl.
Zkrátka a dobře na své procházce městem, se sluchátky v uších a se psem po boku s deštníkem v ruce jsem potkala svou úhlavní nepřítelkyni. A když byla kousek za mnou něco ve mně se za ní otočilo a zavolalo na ni. "Petro!" ona se otočila,ale nejspíš čekala nějakou zradu,ale nepustila jsem jike slovu a začala jsem se s ní "udobřovat". Takhle když to píšu, přijde mi to stále víc uhozené,ale přeci jen už trochu jistěji. Pak jsem ji řekla, že už jí nebudu zdržovat a rozloučily jsme se. Kousek jsem popošla a podívala se za ní viděla jsem jak se narovnala a najednou jako by nešoupala nohama spíš jako kdyby si poskakovala, nebo se mi to zdálo? Každopádně v první chvíli jsem z toho měla dobrýpocit, pak ale přišlo vystřízlivění a strach.
Kvůli pochybám jsem venku v dešti strávila ještě další hodinu. Přemýšlela jsem, měla jsem najednou lepěí pocit, to ano. Najednou jsem si začínala všímat ostatních lidí...
Žila jsem život prvotřídní mrchy. Libovala si v pomstách, manipulovala s lidmi a když se mi někdo nezdál potopila jsem ho k zemi a to všechno nenápadně. Měla jsem potřebu být ve všem nejlepší a bojovat s těmi, co jsou lepší než já. Najednou ale mám chuť žít jinak. Chci žít naplno a nekomplikovat si život nepřáteli a podobnými nesmysly. Pokud to vůbec jde.
A pokud ne, chci se o to alespoň pokusit. Už nechci pomluvy a vysílat negativní energii vůči ostatním...
Za pár hodin jsem změnila úplný přístup k životu. Vzpoměla jsem si na film "Yes man", kde jakmile na všechno začal říkat ano, vyplatilo se mu to. To je ten pozitivní přístup k životu! Jenomže film je napsaný a dobře promyšlený, kdežto život, to je příběh, který si píšeme sami...
Možná jsem udělala chybu, možná ne. Možná že jsem moc naivní- říká se to. Ale říkám si, že vrátit se k mémustarímu přístupu k životu nebude zas tak těžké, nejtěžší je to co stojí právě teď předemnou. A když nic, tak získám aspoň nové zkušenosti.

Keep Calm and...

25. října 2011 v 17:50 | PJ |  Focused on
Britové opět s něčím přišli a Amíci se do něčeho opět zamilovali! Není nikdo, kdo by neznal "Keep Calm and..." ovšem to bychom nebyli češi že? Tak dobrá, není nikdo, kdo by v životě neviděl třeba toto:
New
Zajímá vás, co to vlastně je a o jakém šílenství to vlastně mluvím?
Začátek mají tyto "obrázky" už v době druhé světové války, kdy měly sloužit jako plakáty, které měly zvýšit morálku Britů tím, že předají zprávu od krále Jiřího IV. Plakáty původně vypadaly přesně tak jako výše na obrázku,ale nikdy se na ně nedostalo. Před nimi byli ještě dva plakáty se slovy "Your Courage, Your Cheerfulness, Your Resolution will Bring Us Victory" a "Freedom is in Peril" Když válka zkončila plakáty byly ničeny, údajně se zachovaly pouze 2.
Za rozšíření těchto mot vlastně děkujeme knihkupectví Barter Books, kde našli 1 z é zmíněných originálů, který se jim natolik zalíbil, že si jej zarámovali v blízkosti obchodu. Brzy se však zjistilo, že zákazníci mají zájem především o tento plakát a tak se začaly tiskonout kopie plakátu.

V současné době se dá o heslu Keep Calm and Carry on hovořit jako o celosvětovém trendu. Lidé vymýšlí své vlastní mota jako například zde:
6160395509_306d55f2cc_z_large

Mne to také pohltilo, v mobilu mám jenom 142 podobných hesel a objednala chystám se si objednat i tričko. Jediný problém je, že k nám do republiky ta móda dorazí až někdy buhví kdy, takže koupit si tričko tady u nás je bez šancí,ale není to poprvé co se vyplatí objednávat se zahraničí, no ne?

Pokud i tobě se to líbí a máš chuť vytvořit si vlastní plakát doporučuji tyto stránky: http://www.keepcalm-o-matic.co.uk/ naleznete tam všechno, co potřebujete vědět.

Nový

Pohled na blogování

25. října 2011 v 0:12 | PJ
Poslední dobou mi docházela hodně inspirace a tak jsem se dívala různě po blogách, prošmejdila jsem blog.cz i zahraniční blogery na blogspotu a zavítala i na tumblr, čím víc jsem se dívala, tím víc jsem začínala pochybovat o smyslu blogování…

Blogeři jsou komunita sama o sobě. Dnes může mít blog úplně každý, kdo má co říci světu…. Ehm opravdu jen ten? Vlastně ne, blog může mít opravdu úplně každý.
Při svém "průzkumu" na blogu.cz jsem zjistila, to co vlastně už každy ví, že máme minimum kvalitních blogů. Tím chci říct, že jsme zahlceni blogy o celebritách, proti kterým vůůbec nic nemám,ale je jich přehnaně moc a polovina z nich obsahuje stále to samé. Mám pocit, že to co drží návštěvnost těchto blogů jsou jejich "Affíci" nebo "SBénka",ale zkrátka podstata celého blogu mi uniká, ale nechci se pouštět do všech blogů o celebritách. Nemám v úmyslu tu někomu dělat reklamu,ale narazila jsem i na blogy, které lidi skutečně informují, pravidelně a za vším je vidět jejich tvrdá práce. Další skupinou jsou deníčky. Nezlobte se,ale když přijdete na blog,aby jste napsali článek o třech větách, že týden nic nepřidáte, to mi opravdu zůstává rozum stát. I tady se nedá mluvit o všech, zde je to tak na polovic. Polovina píše, krásně kvalitní články, kde se nad vším co píší pozastaví a jejich čtenářům předají zkušenosti nebo ve čtenářích zanechají alespoň nějaký zážitek, zatímco druhá polovina ve mně jako čtenáři zanechá maximálně pocit absolutně promrhaného času. No a nejhorší blogy co můžou být,ale naštěstí už pomalu ubývají jsou "mixíky". Když narazím na blog kde se barvy přebíjejí a ze záhlaví na mě kouká veliký tučný nápis, nejlépe "welcome on my blog" už už hledám červený křížek. Tyto blogy kopírují ze všeho. Tvoří si z blogu místo, kam dávají vše co se jim líbí,ale chudáci si neuvědomují, že si tyobázky můžou stáhnout do počítače, mobilu nebo tak. Texty si můžou napsat nikam do sešítku aby je měli stále na očích,ale nemusí přitom "znečišťovat" internet.
Vím, že jsem se pustila dost tvrdě do všeho a možná mě teď polovina z vás odsoudí,ale skutečně jsem to musela napsat, protože mě to už dlouho rozčilovalo.

Naopak víte jaké blogy shledávám užitečnými?
Blogy s autorskou tvorbou. No řekněte kdo (z nás méně talentovaných) se rád kouká na fotografie, obrázky, návrhy, povídky, básničky atp. dalších lidí, kteří to skutečně umí.
Dále pak si ráda počtu u blogů, kde autor píše své názory a pocity na něco. Do této skupiny bych se i ráda řadila já, jakožto "chtěla-bych-být-fashion blogerka".
Myslím si, že pokud někdo přišel na to, umožnit obyčejným lidem věst si své osobní blogy, bylo to právě z důvodu toho, že každý jsme nějaký a každý máme jiný názor, pohled na svět a jiné nápady. Mělybychom nechat na různé oficiální stránky nebo na časopisy či noviny,aby psali o tom co se děje, na nás, blogerech je napsat o něčem svůj názor, svojí recenzi a svůj komentář k určitým věcem. A ne kopírovat něco, co už zveřejnilyty hlavní zdroje
Párkrát nste mi napsali, že by jste chtěli být jako já. Tak pro nejste? Chcete-li vést osobní blog, ať už fashion blog nebo co já vím, přestaňte už kopírovat články nebo oznamovat co za nové střihy přijde do módy a vyjádřete svůj osobní styl, ukažte co nosíte vy a jaký je váš pohled na novou kolekco od D&G.

A hlavně to, co postrádá většina českých blogerů je ORIGINALITA. Za jeden svůj průzkuný den, jsem narazila skoro na tři blogy pomalu na chlup stejné, s tím rozdílem, že měly design v jiných barvách a jiné majitelky, jinak skoro kopie.

Nakonec jsem našla i smysl blogování, který jsem hledala. Alespoň tedy myslím, že ho mám. Blogujeme, aby jsme dali světu ukázali svůj pohled na věc. Máme šanci, dále se rozvíjet v činosti ve které jsme dobří a můžeme se dokonce i seznámit se zajímavými lidmi. Správný bloger chodí s hlavou vztyčenou a očima dokořán a snaží se zachytit jakýmkoli způsobem svět, ve kterém žije, jedině tak se může stát skutečným blogerem, protože k tomu, aby jste si tak mohli říkat, nestačí jen mít blog. Protože založit si takový internetový svět zabare sotva minutu,ale získat si návštěvníky, čtenáře, dosáhout toho aby tam lidé chodili skutečnš protože se chtějí podívat, zcela ze své vlastní vůle a ne protože musejí (kvůli reklamě na blogu nebo hloupým "Affs" pravidlům), tak za tím stojí několika denní, měsíční ba i roční dřina. Je jen na vás, jestli se vám to vyplatí, jestli ne, prosím vás, jakožto čtenář, nechte toho. Smažte blog a jděte ven, třeba se nakonec vrátíte s dobrou myšlenkou, nebo se z vás stane čtenář, který je snad ten nejdůležitější prvek.

Srdce v Sázce: Když upíři dostanou nový rozměr

22. října 2011 v 19:38 | PJ
Upírů už bylo dost, nebo ne? Může nás jejich dobrodružství ještě vůbec nadchnout?

Nikdy jsem nebyla na upíry. Když přišla celá ta upír mánie spojená s Twilight ságou, dokonce jsem i pohrdala lidmi připoutanými u televize v místnosti polepené plakáty Edwarda s Bellou. Na Stmívání a i jeho další díly jsem se podívala,ale že bych tomu propadla se říct nedá. Ostatním seriálům a knížkám s upírskou tématikou jsem se úplně vyhýbala. Měla jsem pocit, že je to všechno na stejné brdo.

Chtě nechtě se mi do rukou dostala kniha od Kanadské spisovatelky Alyxandry Harveyové a můj názor se rázem změnil.
Příběh se točí kolem rodiny Drakeových a to především kolem Solange , na první pohled obyčejné dívky, ze které se ve skutečnosti v 16 letech stane upírka, jenž se podle předpovědi má stát dokonce i královnou všech upírů. Právě díky této předpovědi se kolem Solange začnou stahovat upíři a lidé prahnoucí po její smrti nebo toužící po tom splodit s ní potomka. Naštěstí za ní stojí celá její rodina a především i její kamarádka Lucy, která nikdy neztratí odvahu a vždycky má co říct.

Postava Lucy dává celé knížce jiný pohled na věc. A její dialogy s bratrem Solange- Nicholasem, jejichž hádky přecházející v zamilované jiskření jsou v celému ději "odlehčením" .

Kniha má rychlý spád a děj je velice nenáročný přesto však čtivý. Kapitoly jsou poměrně krátké a střídají se v nich výpovědi Lucy i Solange. Někdo by mohl říct že námět je nudný,ale spisovatelka to učinila zajímavé tím, že se na všechno dívá z jiné perspektivy. Dala úplně jiný rozměr upírům než jsme byli zvyklí doposud. Proto se příběh určený pro dvanáctileté holčičky mění i v hlubší dílo, které na odreagování uspokojí i větší okruh čtenářů a čtenářek.

Myslím, že každý, kdo dá této knize šanci a stráví trochu času nad jejími stránkami, nebude litovat. Mne se tato kniha líbila velmi a změnila můj pohled na upírskou tématiku. Ačkoli poslední dobou na čtení moc času nemám,
touto knihou jsem se prokousala za 2 dny a doufám, že se všem tato kniha bude líbit aspoň z poloviny tak jako mne.

Královská svatba kopírovala Disneyho?

20. října 2011 v 21:16 | PJ
Fájn možná jsem pár měsíců pozadu,ale abych pravdu řekla královská svatba mě až takmoc nezajímala zkoukla jsem co se dalo,ale přišlo mi to jako mnoho povyku pro nic. Ale teď jsem narazila na něco, co mě zkrátka přinutilo se pousmát.
Viděli jste někdy Disneyho kreslenou pohádku o popelce?
es lo mismoo O.O

Ale musím říct, že se jim to povedlo a je to krásné! ;)
PS. Vím, že vy všichni to možná víte, berte ale ohled ne to, že jsem se o to fakt nezajímala.

Kamarád taky rád ....

18. října 2011 v 20:34 | PJ
"Vidělas to jak se koukla když jsem o tom začal mluvit?" Řekl mi s výbuchem smíchu. Usmála jsem se a podívala se do jeho očí, krásných modrých očí, kterých jsem si skoro nikdy nevšimla. Ty oči se teď dívali na mě a já si to užívala.
Aby jste rozuměli on je můj kamarád. Známe se už dost dlouho,ale za poslední dva roky jsme se sblížili trochu víc a za posledních pár měsíců si začali říkat úplně všechno. Ale posledních pár dní mám pocit, že nutkání neustále ho pozorovat a ta neskutečná radost kdykoli se mi ozve, zavolá na mě přes celou ulici, zkrátka s přátelstvím nic moc společného nemá. Není to můj typ, je to člověk, kterého bych možná na první pohled hned odsoudila,ale čím víc se mi odlupuje ta vrchní slupka namachrovaného blbečka a pomalu vychází na povrch ta citlivá, ochranářská a milá duše vůbec nic jiného nevnímám a navíc ta košile mu tak strašně sluší !!!
A dostáváme se k jednomu z nejdiskutovanějšímu tématu na internetu:

PŘÁTELSTVÍ MEZI MUŽEM A ŽENOU EXISTUJE?

Mnoho z vás ( vlastně i já) by se do mě nejraději pustilo. Tak třeba já se od mala kamarádím s klukama, mám spoustu klučičích KAMARÁDŮ,ale kamarád a přítel to je naprosto něco jiného (To nám vtloukávala paní profesorka na občanku do hlavy a dnes můžu říct, že je to vlastně jediné, co jsem si za ty 3 roky z občanky odnesla). Sama váhám a zkrátka nevím jak je to s tím. O tom by se mohly vést filozofické debaty třeba roky. Myslím si, že je to zbytečné. ...Kruci! Proč já to vlastně píšu? Co když je to náhoda? A co když ne? Mám to všechno vyčítat té košili, že mu tak sluší? A nebo jemu? Ne, vlastně jediná komu to mohu vyčítat jsem já a to se mi vážně nechce.

"Čim to bude, že nám píšou takový blázni? Nebude to tim že jsme oba tak krásní?" Řekl, sotva jsem mu rozuměla. Ani nevím proč,ale zavrtěla jsem hlavou ani mě nenechal domluvit a spustil. "Teda já myslím že jsme pěkní" Usmála jsem se a zase ty oči, ten pohled. "Jo to bude tim."

Právě mám za sebou napínavou bitvu, můj mozek vs. srdce (biologové a páni doktoři prominou, vím že je to jen chemie,ale takhle to zní líp). A víte jak to dopadlo? Remíza! Nesnáším remízy, tím se to všechno prodlužuje. Spočítala jsem si pro a proti a? Aby náhodou jedna strana nebyla v nevýhodě vždy jsem si přimyslela další důvody no a skončilo to opět jak? Remízou. Toto jsou jasné důkazy toho, že jsem se zbláznila a měla bych navštívit nejbližší ústav. (Ha! Jeden máme hned za městem. což mi připomíná...)

... "Jedu s tebou!"
"Cože?" nasadila jsem zděšený pohled,ale bohužel se jednalo o masku v duchu jsem doufala, že to myslí vážně. "No jo, dneska budeš mít návštěvu" Usmál se a posadil se vedle mne. "No tak to jsem celá nadšená." Pronesla jsem s ironií v hlase, ano herectví by mi možná i šlo. Když se autobus dal do pohybu začal náš rozhovor. "Víš, že je to konec světa, že jo?" Nasadil výraz a tón malého brečícího dítěte "Já ci domůůů" Vyprskla jsem smíchy...

Ok, jelikož sama tomu broukovi, co mi vrtá v hlavě asi na kloub nepřijdu, podíváme se, co na to říká strýček google.
Já zde dělám divadlo, píšu o svých pocitech slohy, hledám něco na zlepšení nálady a upřímně snad raději ani nechci vědět, co dělá on. Prostě si dál žije svůj normální život? Normální? Sakra! Vždyť on je něco jako takové ty obrovské boty, glády, a já jsem jako bota na vysokém podpatku. Najdete tam společného možná tak barvu, když budete mít štěstí,ale jinak? Že opaky se přitahují? Věřte nebo ne, neslyším to prvně,ale neříká se také "svý k svýmu" ? To je největší problém v citátech a příslovích. Na jedno z nich se najde tisíc, které říkají opak.
Vlastně vím moc dobře, co k němu cítím jenom okolnosti a to všechno. Nechci si pokazit vztah, který mezi sebou právě teď máme ať už je to cokoli.

Takže co si myslím o přátelství opakuji PŘÁTELSTVÍ mezi mužem a ženou/ klukem a holkou? Může to být jakkoli silné pouto,ale zkrátka kluk v té holce uvidí stále holku a on v klukovi, kluka. Není to ani láska ani přátelství, je to vztah sám o sobě, který tvoří úplně jinou kapitolu...

Možná se mýlím, možná ne ....ale ty jeho oči, košile, smích...

Podzimní elegance

16. října 2011 v 0:19 | PJ
Kdy:
15. října, 2011 (denní)

Co:
Boty: Baťa
Kabátek: Bushman
Prstýnek, náramky,šála: C&C
Baret: Next
Kde:
Tloskov, zámecký park
Proč:
Zamilovala jsem si podzim a především podzimní barvy jako je nědá, béžová atp., proto tyo barvy nemohly chybět ani v mém outfitu. Miluju klasickou eleganci, jednoduchost a účelnost. Větčina mých outfitů proto taková je.
Jen co začal podzim táhne mě to ven a mám náladu pořád něco tvořit. Ve volné chvíli si kreslím, venku lítám s foťákem , když se nudím v hlavě se mi rodí nápady na nové články... Zkrátka něco se se mnou děje,ale tím líp. aleaspon tento blog nebudu zanedbávat, jelikož bude skutečně co přidávat.
Moje láska:

1. Prstýnky
2. Boty z outfitu (na podpatku a přesto pohodlné a teplé)
3. Všechny odstíny hnědé
4. Čokoládové rty (Mám tím namysli svou hnědou rtěnku)
5. PODZIM...

Tak si užívejte pošmurných podzimních dní...