Z blogu na blogspot. Nová adresa: style-brunch.blogspot.com

Více informací zde.

O Méďovi

17. prosince 2010 v 18:31 | PJ
Tuto povídku jsem vymyslela z nudy ve škole.  Takže to není nic moc extra. Je to blbost,ale mě se líbí...

Byl jednou jeden Méďa. Celou dobu si žil spokojený život u jedné malé holčičky, která ho měla všude a večer s ním usínala, až dotoho osudného výletu na vodu.


Holčička se moc těšila, mluvila už týden o tom ja si s rodiči vyjedou na vodu a Méďovi slíbila že pojede také. On už se také moc těšil. Když se ráno s holčičkou probudil hned vyrazili. Jeli celkem dlouho,ale nakonec dorazili k půjčovně lodí, oblíkli si záchrané vesty, holčička si Méďu vzala pevně do ruky a šli nastoupit do krásné červené lodičky.
Holčička se smála a méďa v duchu také. Najednou ucítil že se mu v jeho plyšovém tělíčku něco pohnulo a najednou ucítil příval příjemného tepla.
Než si stačil uvědomit co to je loď sebou škubla a méďa kolem sebe ucítil vodu. Pocitblaženocti ustal. Měl štěstí, že ho ta plyš nadnášela. Chtěl brečet, ale neměl čím. Chtěl zpátky. Nešlo to. Neuměl plavat. Nemohl si pomoci.
Plaval už asi hodinu. Venku už se stmívalo.
Najednou se zachytil o skálu.
Tma byla čím dál tím víc hustščí. Méďa však nemohl dělat nic.
Holčička už určitě usíná ve své postýlce kde chybí on !!!
Chtělo se mu plakat, ale jeho plyšové tělíčko mu to nedovolovalo.
Pomalu propadal otupělivosti a přestával vnímat svět kolem sebe...usínal...
ze spánku ho probudilo mocné chrochtání.
Méďa se polekal.Co to je ?
Z lesa se vynořilo veliké černé, chlupaté zvíře. To bylo zdrojem toho chrochtání.
Vzalo medvídka mezi zuby a tahlo ho daleko. Méďa z toho chrochtání byl opět smutný. Takhle chrochtala holčička když se smála....
Došli na nějakou mýtinu, kde ho zvíře pustilo vedle jakési hnědé hromádky.
Ta hromádka se pohnula a postavila se. Méďa v té tmě pomalu začal zaostřovat a všiml si že ta hromádka je ve skutečnosti  také medvídek s růžovou mašlí na krku.
Pomohl méďovi vstát. "Ahoj já jsem Stella" Řekla krásná medvědice.
"Já jsem Méďa" představil se trochu stydlivě. Byl ale dost zvědavý a tak pokračoval "Jak jsi tu dlouho? " Stella se zamyslela "asi týden nebo dva nevím ono mi to už začalo všechno splývat"
"jak jsi se sem dostala ?" tázal se dál. "kvůli psovi ?" řekla naštvaně. "Psovi ?" "Víš žila jsem v královské rodině.  Měla jsem tam všechno svůj vlastní domeček a milující holčičku- princezničku,ale musela jsem se o ní dělit s jedním hloupým psem Diegem a když jsme se jeli podívat sem do České Republiky vzal mě a utekl se mnou do lesa kde mě nechal a běžel zpět za prinzecnou. Tady mě našla bachyně, takterá vzala i tebe, a odnesla me sem. Čas jssem tu zabíjela meditací a spánkem. A jak jsi se sem dostal ty ? "
"Jel jsem s holčičkou na lodičce a spadl do vody. Pak jsem doplaval ke skále, kde jsem se zasekl. Tam mě našlo to zvíře...." "bachyně" přerušila Stella méďu s úsměvem.
" no tak bachyně a teď jsem tady" dokončil  své vyprávění. Chvili bylo ticho a najednou Stella objala méďu, a tomu se vrátil opět ten pocit který cítil na lodi. ....
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 JK | Web | 17. prosince 2010 v 18:58 | Reagovat

pěkné....

2 Denny* | Web | 17. prosince 2010 v 23:40 | Reagovat

ahoj affí, jen ti chci říct, že sem zpátky na blogu! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.