Z blogu na blogspot. Nová adresa: style-brunch.blogspot.com

Více informací zde.

Prosinec 2010

Photos

15. prosince 2010 v 22:06 | PJ
c
Upozorňuji, že všechen obsah zde,
 je čistě autorský a vztahuje se na něj
jak autorský zákon- Copiright, tak Pravidla Blogu




o PJ

15. prosince 2010 v 22:03 | PJ

Kdo, PJ?

PJ je někdo, kdo jsem nebo bych chtěla být. Nebo spíše někdo, kdo jsem když jsem sama sebou. Víte, ono popsat samu sebe je snad to nejtěžší, co může být. Vím naprosto přesně, jaká CHCI být, ale kdo kruci jsem?
Snad s každým jiným odstínem rtěnky se stávám jiným člověkem.

Co a proč?

Už od svých 9-ti let jsem si vedla různé blogísky. Líbila se mi ta myšlenka mít trochu internetu jen a jen pro sebe. No a 4. prosince vznikl tento blog. Původně jako místo na mé pokusy o fotografování většinou přírody. Ale se světem módy jsem byla spjata již delší dobu, proto netrvalo dlouhou a i tento blog se začínal tvářit jako "fashion blog".

Snažím se. Nebo zkouším psát věci, které někoho z vás budou určitým způsobem inspirovat. Style brunch tedy obsahuje spíše mé osobní dumání naž životem, lidmi, místy, módou a věcmi, které se kolem mne mihnou.

Grafika

15. prosince 2010 v 21:59 | PJ
c
 Upozorňuji, že všechen obsah zde,
 je čistě autorský a vztahuje se na něj
jak autorský zákon- Copiright, tak Pravidla Blogu


Kam zmizela ?

15. prosince 2010 v 21:25 | PJ
Kam zmizela ta malá blonďatá holčička ? Hledám ji tu,ale nevidím ?
Schovala se pod postel ? Nebo číhá někde za dveřmi ? Proč tu nikde neslyším její smích a pocit radosti nad maličkostí ? Proč letos nikdo nedal dopis pro Ježíška za okno ? Nevyhlíží sobi ? Proč nikdo nekreslí veselé obrázky ? Koukám se na prázdný stůl, jen pár vánočních dekorací, a prázdný papír, proč ho ta holčička nepomaluje jen tak z radosti ? Proč ? Proč ? Proč ?
Protože tu není….
Je tu nikdo jiný, stejný usměv, stejné vlásky, ale přece jen se něco změnilo… Nikam se neschovává, radost jí udělat už není tak lehké, na Ježíška nevěří, dopisy nepíše, soby neočekává. Obrázky jen smutné jsou a nebo vůbec, protože si myslí, že kreslit neumí, mobil stále ohlašuje nové zprávy, na internetu nový článek, sešitů plno, nikde žádný úsměv zadarmo.
Co se stalo ? Proč taková změna ? Že by holčička dospěla ? Ne zatím ještě ne… Ještě ? Co bude až dospěje ?
Žádný smích, žádné obrázky, žádný internet, jen práce tuny, žádné Vánoce?
Kam ten celý náš život směřuje…?









PJ

Staročeské Vánoční trhy- Tábor

14. prosince 2010 v 15:00 | PJ
V sobotu 11. Prosince se konaly v Táboře staročeské vánoční trhy. Vánoční atmosféru ráno nabudil přes noc napadaný sníh, a to doplnily i vánoční písničky. Vše napovídalo tomu, že tento předvánoční výlet bude skvělý.
Když jsme dorazili do Tábora už to tak skvěle nevypadalo… Snad všechny parkoviště byly plné ! Naštěstí můj tatínek v Táboře pracuje, tak zaparkoval v práci. Tábor je velice strategicky vybudované město. O čemž jsem se přesvědčila když jsme šli na náměstí. Z kopce dolů, pak nahoru, a po schodech ještě výš…
Trhy se konaly na Žižkově náměstí, na parkovišti přímo před Žižkovou socho, ostatně na místě kde se většinou konají všechny akce. Byla tam brána kterou jste se dostali do veliké tlačenice lidí. Nejhorší tam jsou lidé s kočárky, kteří
přejížděje vám nohu se ještě podívají jako co to vyvádíš. Ovšem nebudeme si kazit důchodci chodícími tempem šneka, maminky s kočárky, a tlustými lidmi, kteří se rozvalí uprostřed cesty, tak krásně zorganizované trhy. Jak již název napovídá staročeské trhy se vším všudy. I prodavači za stánky na sobě mají středověké kostýmy a stánky středověky vypadající. Skvělé místo kde zapomenete na starosti všedního života. V zadu je pódium, kde hraje živá kapela i rádio,a teoreticky je tam i program pro děti. Jsou tam i stánky se zvyky, jako je lití olova, kde vám vtipně i vyloží váš osud, Krájení jablka, pouštění lodiček se svíčkou a zdobení perníčků. To vše zadarmo. Ani vstup se neplatí. Pak stánky,
kde si můžete koupit jmelí. Chodí tam šašek s kouzelným zvonečkem a opět vtipnými poznámkami. Také tam natrefíte na "chlápka" s velikým kloboukem a jmelím přivázaným na holi. Na toho pozor, jakmile nad vás dá tu hůl musíte někoho políbit nebo zůstanete … nepolíbení … Je to legrace. Nakonec si dojít na skvělý oběd, nakoupit nějaké drobnosti a domů…
Dporučuji jít tam v páru,
doufám že já to štěstí budu mít příště.. :)
Skvěle prožitá sobota…
PJ

Kolik máme rolí ?

13. prosince 2010 v 18:09 | PJ
Život by se dal docela dobře přirovnat k filmu. Každý máme ten svůj, kde jsme hlavními hrdiny, pak zase ve filmu jiných jsme komparz, záporná postava nebo vedlejší kladná. Třeba i můžeme být takové ty dobré kouzelné víly, které pomůžou, podpoří. Když tak přemýšlím kolik rolí mám asi já ? Převažují záporné nebo kladné ? Jsem většinou komparz ? Hm… Tak schválně komparz počítat nebudu mihnu se tu a tam všude,ale ty záporné postavy by mě zajímaly. U PN jsem záporná, u E asi také… vědět tak co si o mě ostatní myslí. Kdyby to bylo jako v komiksu, nad hlavou každého by byla taková bublina a tam co si ten dotyčný myslí… spoustu věcí by se ulehčilo,ale snad raději to ani nechci vědět. Ztratila bych tak třeba iluze. Iluze o každém. Ale to jsem trochu odbočila. … Takže ty role. Chovám se někdy jako ta co poradí ? Moc ne … možná je to tím, že mi je teprve 14 a nemám moc zkušeností. Popravdě většinou co jsem rozdala za rady byly ze sobeckým podtextem. Uf … Ale všichni jsme sobci ne ? Chci říct, kdo co dělá tak aby pomohl ostatním? Možná jo, možná jsem jenom taková já,ale myslím si že většinou my když něco uděláme pro ostatní je za tím sobectví ať už v malé dávce nebo velké. Tak třeba: kamarádka má problém, sice nemám čas, ale pomůžu jí…. Proč ? Ještě jsem nezažila tak veliké přátelství,aby důvod mé pomoci byl z toho důvodu že ji mám ráda. Chci mít dobré svědomí, chci s ní zůstat nejlepší kamarádka, chci aby si o mě myslela jen to nejlepší, chci aby se o mě říkalo, že je na mě spolehnutí… když se tak zamyslím nad vším co dělám je mi ze mě špatně. Ale třeba jsem jen já taková, a nebo se mýlím úplně. Jen jedním jsem si momentálně jistá: "Jen na nás je zda-li náš život bude komedie, drama… pohádka."

PJ




PJ

Facebook- Taky jste "cool" ?

9. prosince 2010 v 16:49 | PJ


Sice nejsem nějaký extrémní fanoušek Rapu, ale tato písnička vlasně vystihuje vše co si myslím.
Také jsem byla na facebooku, vím o co jde,ale ptám se PROČ ? Zrušila jsem to !! Možná nesdílíte stejný názor,ale nepřijde vám to alespoň trochu divný ? Polořme si otázku k čemu ten Facebook je ? Aby o vás všichni věděli všechno ?Aby jste mohli světu říkat co děláte ? Aby vám všichni záviděli ?
Není to trochu... divný. Dělá vám dobře že máte 2 000 přátel ? I když je VŮBEC neznáte ? Poslouchejte tu písničku a zayslete se...
Není lepší si říctdo očí co siodruhých myslíte ? Není lepší říct někomu do očí že ho milujete, než mu topsát na zeď ? Tam za tou obrazovkou jsou všichni velcí holky/kluci, ale jinak ?
Představte si, že jste ve škole, přijdete do třídy a hned zařvete na celou třídu "Miluju tě zlatíčko moje!" ... že by vám to připadalo trapný ? Ale Na Facebooku to děláte podobně...
A nebo když užsi s někým chcete psát není lepší skype, kde si můžete popovídat nebo se i vidět ?
Nemám Facebook a žiju... to je překvapení co ?
Aktualizace (12.7.2011): Prohrála jsem boj s facebookem, už jsem na něm opět a to ne kvůli tomu, že bych to nevydržela bez něj, jen už mě rozčilovalo samé "dám ti to na zeď" "Ty nemáš Facebook?" "Proč jsi si ho zrušila?" "Včera na facebooku..." Grr... proč tam jen musí být tolik lidí?!



Místo kde jsem všichni opět 5-ti letými dětmi...

4. prosince 2010 v 22:37 | PJ
Každý máme nějaké takové to místo kam jasme jako malí caparti běhali a hráli si tam. Jednou na podzim, jsem s mojí kamarádkou šla fotit do parku, a jak jsem si krásně zavzpomínala. Šli jsme kolem ... ehm.. ani nevím čeho,ale to není podstatné. Jako malá jsem si myslela že tam žijí skřítkové a o vánocích jsem tam říkala své přání, samozřejmě potichu aby mě nikdo neslyšel. Cestou do parku jsou dva takové můstky přes potůček a já jako malá mívala pocit ..nepopsatelný a běhala přes ty můstky sem a tam :D chtěla bych to vše vrátit, do časů kdy jedinou mou starostí bylo aby se ke měn nepřibližovala PN se svojí zavšivenou hlavou a abych ve školkovém představení hrála vždy hlavní roli :D ..ach.. vrátit se .... vrátit.
C